Baculaté děti bývají terčem posměchu svých vrstevníků. Tak to bylo, je a bude. Můj syn o tom ví své. Nakonec se rozhodl, že všem vytře zrak.

V rodině jsme všichni pěkně živení Moraváci, abych tak řekla. Vždy jsme si rádi dopřávali dobré jídlo, diety nám nic neříkaly. A je to nejen na mně, ale hlavně na mém muži, vidět. A náš syn Vašík se potatil.

Celé dětství měl značnou nadváhu, za což se mu děti vysmívaly, že je tlusťoch, bůček, kobliha… Syn doma probrečel i dvě hodiny po příchodu ze školy. Jednoho dne jsem se vypravila do školy, abych to nějak vyřešila.

Učitelka mi řekla, že bychom v zájmu syna měli s jeho tloušťkou něco dělat. Vytočilo mě to doběla, místo toho, aby řešila, že mého syna spolužáci šikanují, dostala jsem přednášku o zdravé výživě.

Je nemocný?

Vašík nakonec raději přestoupil na jinou školu a zdálo se, že to tam bude lepší, i když mu okamžitě přiřkli přezdívku Válec. Syn ztratil sebevědomí, stal se z něj samotář, který raději vysedával u televize, než by vyrazil ven.

A své trápení zajídal různými dobrotami. Naštěstí se učil dobře, dostal se na vysokou školu do Prahy. Když jsme ho vyprovázeli, nesl si s sebou plnou tašku jídla.

Celý první semestr jezdil domů každý týden, a pak se najednou odmlčel, že se bude učit na zkoušky na koleji. Prý se mu tam učí líp! Když dorazil domů po dvou měsících, lekli jsme se, že je nemocný. Měl o dobrých deset kilo méně. „Dal jsem se na sport!“ řekl.

„Na jaký, proboha!“ lekla se babička. „Na vzpírání!“ odvětil můj syn hrdě. „Já vám všem ukážu, že dokážu zhubnout, když budu chtít!“ dodal. Už druhý den se s námi rozloučil a jel zpátky do Prahy, že má trénink.

Změnila ho láska

Do roka a do dne z něj byl tak pěkný kluk, že nejenže se mu nikdo nesmál, ale začaly mu nadbíhat všechny holky z okolí. On ale už zájem neměl.

Přijel nám představit spolužačku z vysoké Markétku, svoji lásku, kvůli které to prý všechno udělal. Inu, láska je největší motor. Na Vaškovi jsme to viděli dobře. A taky to, že geny se dají vůlí porazit.

Ludmila (66), Uherské Hradiště