Nakoupila jsem vnučce barvičky a ona celé prázdniny malovala. Obrázky jsem pověsila do ložnice, a poté se začaly dít divy. Vrátila se mi ztracená síla.

Do důchodu jsem vstoupila plná nápadů. Radovala jsem se, že si budu konečně užívat zahrádky a hlavně šestileté vnučky, u které jsem cítila, že se povedla po mně. Rozuměla jsem si s ní mnohem více, než se svými dětmi.

Jako já moc ráda malovala, na chalupě jsem měla dokonce nějaké své obrazy z dob mého mládí. Vnučka Amálka se ke mně těšila, protože věděla, že si ty její poslední prázdniny před nástupem do školy užijeme jako nikdy předtím.

Nakoupila jsem spoustu barviček a papírů. Myslela jsem, že i já budu tvořit, ale nakonec mě zradilo zdraví, prodělala jsem ošklivou virózu a byla neustále unavená a bez energie. S radostí jsem ale sledovala, jak malování vnučce jde.

Hlavně mě fascinovalo, jaký měla úžasný cit pro barvy a jejich kombinaci. Namalovala spoustu pěkných obrázků, a u každého nezapomněla udělat dole srdíčko a podepsat se – všechno to bylo malováno z lásky k babičce.

Do ložnice

Když si pro Amálku přijeli rodiče, ukazovala jsem jim tu úrodu, kterou vnučka vytvořila. Ty nejhezčí obrázky jsem vybrala a nechala je zarámovat. Pak jsem si je rozvěsila po bytě – nejvíce jich přišlo do ložnice.

Za necelý měsíc poté, co vnučka odjela, jsem začala cítit na sobě změnu – obrovský příliv energie.

Plná radosti

V noci jsem spala skvěle, měla jsem nádherné posilující sny, ve kterých jsem byla mladá, tančila jsem, zpívala a radovala se ze života. Ráno jsem se probouzela s obrovským elánem a chutí do života.

Hned mě ta souvislost nenapadla, až když to trvalo celý podzim, ale i v zimě. Zimní období mi nedělá dobře nikdy, v ten čas se na mě lepí různé neduhy a také pořádná únava. „Už nejsem nejmladší!“ říkala jsem si v tom období spoustu let.

Náhle tomu ale bylo jinak. Cítila jsem se jako znovuzrozená, plná sil a odolná vůči nemocem. Ve skvělém rozpoložení jsem přečkala celou, dlouhou zimu. Najednou bylo jaro, a já si poskakovala na zahrádce kolem první práce. Stal se zázrak!

„Ty vypadáš tak skvěle a mladě!“ říkali mi známí, a dokonce i příbuzní, když jsem je potkala. Začala jsem tušit, že za tím zázrakem jsou kouzelné obrázky mé vnučky Amálky. Mám je doma stále a dívám se na ně každý den. Úplně cítím, jak mě nabíjejí!

Lenka (72), Ústí nad Orlicí