Nikdy neříkej nikdy! To je velmi pravdivé přísloví. Nechtěla jsem žít na venkově a dřít na poli, i tak jsem se vdala za muže, který snil o vlastní farmě.
Nikdy jsem nebyla holkou, která by toužila žít na venkově, starat se o zvířata a velkou zahradu, skleník, případně dokonce pole.
Vysnila jsem si život v pohodlí panelového domu ve velkém městě, kde budu chodit za kulturou a maximálně budu na balkoně pěstovat pár rajčat jen tak pro radost. Jenže člověk míní, a život mění.
Několik nadějných vztahů mi nevyšlo, a nakonec jsem se vdala za Jardu. Žádná velká láska to nebyla, jenže mně už začaly tikat biologické hodiny. Co tikat? Bušit na zeď! Táhlo mi na pětatřicet a moje rodina už mě odepisovala. „Ta nikdy děti a rodinu mít nebude!“ lamentovala babička.
Krávy, kozy, prasata…
Jarda byl z rodiny sedláků, naprosto posedlý tím, že spolu budeme mít farmu. „Jen žádné krávy, ovce, kozy, prasata!“ spílala jsem ruce k nebesům. Objímal mě a sliboval, že to budou jen slepice a kachny a malá zahrádka.
Tak tomu bylo celé čtyři roky po naší svatbě, kdy už nám po té zahrádce běhaly dvě děti. Jakmile jsem otěhotněla potřetí, došel můj muž k názoru, že máme málo místa. A už měl vyhlédnutý bývalý statek. Do podzimu z něj s pomocí kamarádů udělal parádní bydlení.
A nechyběly ani chlévy, a dokonce i maštal pro koně. Lapala jsem po dechu. Za dalších pět let jsme měli nejen koně, ale i krávy a kozy, a k tomu čtyři děti. Neznala jsem svátky a víkendy, nebyly ani čtyři ráno, a krávy bučely na celou vesnici, že mají hlad. Jarda přikoupil k zahradě kus pole a louky, abychom měli i vlastní sad.
Útěk z farmy
Makala jsem jako otrokyně dalších patnáct let. Nikdy jsme nebyli na dovolené, znala jsem jen dřinu. Až když vyletělo poslední naše dítě z hnízda, jsem si řekla DOST! Sbalila si jediný kufr a jela na ubytovnu, kterou mi v práci nabídli.
Můj muž nikdy nepochopil, proč jsem od něj odešla. Nepochopil to ani nikdo z naší rodiny. Já jsem ale konečně šťastná. Konečně doopravdy naplno žiju a užívám si každého dne.
Irena (67), Zlínsko
Příběh je trochu smutnej, ale důležitý je najít svůj vlastní šťastný život. Držím palce, aby ti to vyšlo!
To je příběh! Někdy prostě musíme udělat nečekané změny pro naše vlastní dobro. Hlavní je, že jsi teď šťastná!
Rozumím tomu, jak se můžete cítit. Někdy se život prostě ubírá směrem, na který nejsme připraveni. Ale důležité je najít si vlastní štěstí, i když to může znamenat změnit celý život.