Nový přistěhovalec do vesnice byl pro všechny hrozbou.

V mnoha rodinách se vypráví staré příběhy a historky. Některé jsou veselé, jiné napínavé a občas se objeví i strašidelné. O jeden z nich, který mi kdysi vyprávěla moje babička, se s vámi chci podělit.

Temné proroctví se naplnilo

Babička žila v mládí v jedné vesnici na jihu Moravy. Panoval tam klid, nikdy se nic dramatického nedělo a všechny rodiny se znaly už léta. Proto všechny zaskočilo, když se do vesnice přestěhoval cizí muž.

Jmenoval se  Vilém Rachman a od prvního dne působil zvláštně a nepříjemně. Babička vzpomínala, že kdykoliv ho potkala, zmocnil se jí nevysvětlitelný neklid.

Chodil výhradně v černém oblečení, tvář měl bez výrazu a z jeho pohledu prý vyzařovalo cosi chladného a nepříjemného. Brzy si toho všimli i ostatní. Lidé se mu začali vyhýbat, dokonce i ti největší drsňáci z hospody.

Jednou se Rachman dostal do hádky s místním mužem. Bylo u toho několik svědků. Rachman se na muže podíval a pronesl, že mu zbývají tři dny. Dotyčný se tomu vysmál – ale přesně po třech dnech ho skolil prudký infarkt. Zemřel okamžitě.

Všichni se ho báli

Podobných událostí pak přibývalo. Někteří lidé Rachmanovy výhrůžky přežili, ale neobešlo se to bez následků. Jeden chlapec z okraje vesnice, který ho nechtěně ohrozil na kole, se krátce nato málem utopil v řece.

Nejvíc babičku zasáhlo, když se Rachman jednou zadíval na její těhotnou kamarádku. Ta mu nestihla uhnout z cesty a on jí prý klidným hlasem oznámil, že zemře při porodu. A skutečně: o tři měsíce později přišla o život i s dítětem.

Nikdo se však neodvážil proti Rachmanovi vystoupit. Lidé si o něm šeptali, ale nikam nic nehlásili – jako by se všichni báli, že by si tím podepsali vlastní rozsudek. Potom jednoho dne zmizel, stejně náhle, jako se objevil.

Prodal dům a odjel neznámo kam. Od té doby o něm nikdo neslyšel. Zůstalo jen vyprávění, které se v rodině předává dál — a které i po tolika letech dokáže vyvolat nepříjemné chvění.

Naďa S. (54), Olomouc