Lidé kolem mě mi studium komplikovali, ale já dokázala, že na to mám.

Měla jsem poměrně divoké mládí a chovala jsem se nezodpovědně. Ze střední školy jsem musela kvůli prospěchu odejít do učebního oboru. Všichni mi tenkrát říkali, že si komplikuji život a mám na víc. Já jsem to brala jen jako zbytečné řeči a užívala jsem si života.

Šla jsem do toho s kamarádkou

Vdala jsem se, založila rodinu, ale občas mě pak trápilo, že nemám maturitní vzdělání. Předsevzala jsem si, že si zkoušku dospělosti udělám dodatečně. Nenašla jsem k tomu ale dostatek času a dál zůstávalo jen u plánů. Měla jsem dva syny a dceru a tři děti v rodině dají opravdu zabrat.

Teprve po čtyřicítce, když se vše trochu uklidnilo, tak jsem se k myšlence maturity znovu vrátila. Vlastně mě k tomu přiměla moje kamarádka Helena. Ta na tom byla podobně jako já, kdysi nedostudovala kvůli předčasnému těhotenství.

Často jsme téma studia probíraly a dopadlo to tak, že jsme se obě přihlásily na večerní školu. Říkala jsem si, že to pro dospělou ženu s životními zkušenostmi nemůže být tak složité. Ukázalo se však, že tahle bitva nám dá zabrat.

První prohra mě neodradila

Nastalo složité období. Sešly se mi dohromady starost o domácnost, studium i normální práce. Usínala jsem hrozně unavená. Manžel mi v tomhle směru nijak nepomáhal. Připadalo mi to sobecké, ale nechtěla jsem doma dělat dusno; koneckonců se jednalo o můj nápad.

Můj muž považoval tuto snahu za zbytečnost a dával to občas najevo. Další zlom přišel, když Helena večerní školu vzdala. Vyvolalo to mezi námi napětí, protože mi záviděla, že já dál pokračuji. První pokus o maturitu mi pak nevyšel, z jednoho předmětu jsem propadla.

Měla jsem tendenci to tedy také vzdát, ale vyhecovala jsem se k dalšímu pokusu, a ten už vyšel.  Od mého úspěšného pokusu dokončit si střední školu už uplynula řada let. I po takové době jsem stála na sebe pyšná!

Klára R. (60), Opava