Před další rodinnou tragédií nás zachránilo tajemné zjevení.

Je to už šest let, co naši rodinu postihla bolestná ztráta. Šestiletá Evička, moje vnučka, se stala obětí nehody. Srazilo ji auto, když nečekaně vběhla na ulici. S těžkým zraněním ještě bojovala dva dny v nemocnici, ale pak tuto bitvu prohrála.

Ztrácela se mi před očima

Všichni jsme byli smrtí Evičky naprosto zdrceni, nejvíce moje dcera Jana. Vyčítala si, že to neštěstí zavinila nepřímo ona, protože v kritickou chvíli nebyla doma. Zdržela se v práci. Pokud by se bývala vrátila včas, měla by nad Evičkou dohled.

Snažili jsme se Janu od pocitu viny očistit, ale bylo to marné. Začala jsem se bát, že bych po vnučce mohla ztratit i dceru. Jana docházela k psycholožce, brala spoustu uklidňujících léků, ale nepomáhalo to. Zeť byl z jejího stavu také zoufalý, ale netušil, jak by mohl Janě pomoci.

A pak se to stalo – zasáhlo samo nebe! Jednoho dne jsem byla u mladých na návštěvě a nesla jsem něco na půdu. Tam jsem měla pocit, že nejsem sama. Zůstala jsem stát v šoku, když se v koutě objevila dětská postava. Byla to Evička!

Nechala jsem je o samotě

Věděla jsem samozřejmě, že to nemůže být ona a je to tedy pouze nějaký duch nebo přízrak. Evička promluvila a řekla mi, že nechce, aby se kvůli ní její máma trápila. Chtěla, abych za ní Janu přivedla. Já jsem se zatím vzpamatovávala z toho šoku.

Pak jsem celá rozechvělá zamířila za dcerou a poprosila ji, aby šla za mnou. Mohlo to dopadnout špatně, pokud by se Jana tváří v tvář zjevení zhroutila úplně. Naštěstí se tak nestalo. Nechala jsem je na chvíli o samotě.

Když potom dcera vyšla z půdy, viděla jsem, že sice pláče, ale současně se i usmívá. Nikdy jsme pak spolu nemluvili o tom, co duch jí Evičky přesně řekl. Jana se každopádně vzpamatovala, zvedla v životě hlavu nahoru a za čtvrt roku přišla opět do jiného stavu. Dnes má čtyřletého synka.

Daniela S. (59), Ústí nad Labem