Osud se někdy postaví do cesty hned několikrát po sobě.

Zatímco já jsem měla na životního partnera štěstí, o své dceři Romaně jsem to tvrdit nemohla. Její snoubenec Patrik se mi nelíbil od začátku, ale nedala jsem na sobě nic znát a respektovala jsem dceřin výběr.

Romana neplánovaně otěhotněla a ještě předtím, než přivedla na svět dítě, Patrika si vzala. Brzy po svatbě se ale přesvědčila o tom, jak moc se spálila. Rozvod byl pak otázkou krátké doby.

Nepříjemně poučena touto zkušeností se pak dcera dlouho vztahům vyhýbala. Jako svobodná matka měla rovněž omezenější šance. Pak si ale přece jen zase někoho našla.

Pět let ve volném vztahu

Lukáš byl stejně starý jako Romana a měl za sebou také jedno nepodařené manželství. Tentokrát jsem vnímala, že právě on by mohl zase vrátit dceři důvěru ve vztahy. Ti dva si na sebe rychle zvykali a zdálo se, že si ve všem bezvadně rozumí.

S Romanou jsem se vždy bavila dost otevřeně, takže bych poznala, kdyby něco nebylo v pořádku nebo kdyby měla nějaké pochybnosti. Chodili spolu a začali sdílet i stejnou domácnost.

Lukáš, který z předchozího manželství děti neměl, se podílel i na výchově mého vnuka, což bylo také důležité. Stav, kdy s Romanou žili jen tak volně, trval pět let. Potom se rozhodli, že se vezmou.

Měla jsem z toho radost a věřila jsem, že tentokrát nebude dcera své svatby litovat. Nemělo se jednat o nic velkého, jen menší obřad a hostina pro pár nejbližších.

Měl to být poslední lednový den

Jako termín si Romana s Lukášem vybrali datum svého seznámení, tedy poslední lednový den. V dostatečném předstihu si ho zarezervovali a snažili se svůj velký den dobře zorganizovat. Pouhý týden před plánovanou svatbou ale došlo k tragédii v příbuzenstvu.

Můj synovec David dostal s autem na náledí smyk. Po autonehodě zůstal v nemocnici v kritickém stavu. Nebylo jasné, jestli přežije. S tím, že se svatba v této situaci raději odloží, přišla sama dcera. Několik týdnů pak panovalo napětí, jak to s Davidem dopadne.

Byl v bezvědomí a na přístrojích. Naštěstí se z kómatu probral a pomalu se začal uzdravovat, i když si následky ponese celý život.

Nový termín svatby si zatím Romana a její přítel nestanovili, začali o něm uvažovat znovu až za tři čtvrtě roku, opět ve stejný den.

Ani tentokrát ale na svatbu nedošlo. Znovu do toho zasáhla tragédie, nyní na straně Lukáše. Jeho matce zjistili zhoubný nádor na plicích. Nemoc nebyla ještě v kritickém stádiu a budoucí možná tchyně mé dcery s ní začala statečně bojovat. Na svatební veselí pochopitelně nyní nebylo ani pomyšlení.

Nevyšlo to ani do třetice

Také v tomto případě čas ty nejhorší obavy postupně rozptýlil. Lukášova matka podstoupila náročnou léčbu včetně operace, ale vypadalo to, že nebezpečné onemocnění úspěšně zdolá. To už spolu dcera a její přítel žili sedm let.

Myšlenka na to, že budou mít stejné příjmení, je ale nepřešla. Romana si jen občas posteskla, že osud jim zřejmě v tomhle směru nepřeje, nicméně ona a Lukáš se nevzdávají. Došlo tedy na třetí dohodnutý termín svatby. Věřila jsem, že tentokrát to už vyjde.

Malá dušička ve mně ale byla, vždyť tento krok pokaždé přivolal nějaké neštěstí. A věřte nebo ne, stalo se tak i do třetice. Den před svatbou se vážně zranil svědek, Lukášův kamarád. Uklouzl, upadl a způsobil si komplikovanou zlomeninu ruky.

Po tomto třetím marném pokusu už od další snahy Romana s přítelem upustili. Vzali jako fakt, že osud jim chce v oficiálním svazku zabránit. Nemůže jim ovšem bránit v tom, že jsou spolu šťastní a že jim kromě té svatby všechno ostatní zatím vychází.

Kamila Z. (60), Děčín