Ve škole se mi smáli, že jsem socka a v životě nic nedokážu. Není divu, pocházela jsem z hrozných rodinných poměrů.

Otec byl agresivní alkoholik a matka narkomanka. Všichni tři jsme žili v garsoniéře. Nosila jsem neustále jedno a to samé oblečení, jen zřídka jsem dostávala nové věci. Náš byt byl v dezolátním stavu.

Zdobily jej popraskané, špinavé zdi, na koberci se válely odpadky a nedopalky. Koberec byl propálený skrz na skrz. Spala jsem na mastné matraci, která dost odporně zapáchala. Na školní léta vzpomínám nerada.

Byla jsem terčem posměchu, neměla jsem podporu ani ve škole ani doma. Častokrát mě odvezli do dětského domova, kde jsem byla zoufalá.

Připadala jsem si jako nula.

Doma jsem zažívala hotové peklo. Otec si vybíjel agresi na zdrogované matce a později i na mě. Bylo jsem z toho vyčerpaná, ale neznala jsem nic jiného, a přišlo mi to tehdy normální.

Nejraději jsem si četla a učila se, abych utekla od každodenní šílené a zneklidňující skutečnosti. Unikala jsem z reality do knih Bylo mi téměř patnáct a ukončovala jsem základní školu. Přemýšlela jsem, co budu dělat dál.

Na to, v jakém prostředí jsem žila, jsem měla dobré známky. Rozhodla jsem se, že chci být úspěšná podnikatelka a procestovat celý svět. Věděla jsem, že za žádnou cenu nechci zůstat doma.

Když jsem řekla rodičům o svých plánech, vysmáli se mi a řekli, že skončím jako oni.

Ještě větší posměch jsem si zažila ve škole, když jsme vyprávěli o svých plánech do života. Já se ale rozhodla, že jim všem dokážu, jak moc nemají pravdu.

Učila jsem se dlouhé večery, a to i tajně s baterkou pod peřinou, a připravovala se tak na zkoušky na střední školu. Bylo to o to složitější, že jsem doma neměla klid. I přestávky ve škole a veškerý svůj volný čas jsem trávila učením a četbou.

Neměla jsem žádné přátelé, nikoho jsem nezajímala, tak jsem stejně neměla, co dělat.

Hlavně pryč z domova!

Vše dopadlo skvěle, byla jsem přijatá na všechny školy, na které jsem podala žádost, a mohla jsem si tudíž vybrat. Neváhala jsem a odjela do Prahy na internát. I brigády jsem si našla.

Dělala jsem ve filmech kompars, chodila brzy ráno před školou zametat Václavák, doučovala jsem matiku…. Vše se obrátilo k mému štěstí a začalo se mi dařit. Měla jsem ihned jasno, že to musí být Praha, která mi umožní utéct od těžké minulosti.

Vypadalo to, že jsem konečně našla štěstí. Nikomu jsem nevyprávěla o svých rodičích a zážitcích z dětství. Našla jsem si milé přátelé, se kterými jsem ráda trávila čas. Po maturitě jsem věděla, že chci pokračovat.

Dostala jsem se na prestižní vysokou školu, absolvovala jsem ji bez problémů. Má práce, kterou jsem si pak našla, mi umožňovala procestovat celý svět, poznávat nové lidi a místa. Byla jsem mladá a měla peněz dost.

Snoubenec chtěl poznat mou rodinu

Po revoluci jsem si založila cestovní kancelář. Byla jsem naprosto spokojená. V centru Prahy jsem měla svůj vlastní byt a narostlo mi slušně konto. Moje tíživá minulost se milosrdně vytratila z hlavy. Ale byla to jen dočasná iluze.

Ve chvíli, kdy jsem si našla toho pravého muže a chtěla se vdát, rodinné okovy si mě našly. Můj nadcházející muž – Adam, toužil poznat mé rodiče a pozvat je na svatbu. Nedokázala jsem mu říct pravdu.

Otřesné výjevy z dětství se mi objevily před očima v křiklavých barvách a zaútočily. Noci jsem probděla a přemýšlela, jak po pětiletém vztahu pobere to, že já – úspěšná žena – mám rodiče feťáky a alkoholiky?

Bude si myslet, že jsem stejná?

Neuvidí mě najednou také tak, jako děti ze základky, jako špínu a vyvrhelku společnosti? Rodiče jsem neviděla dvacet let. Věděla jsem, že se shledání mého nastávajícího a rodičů blíží, a bylo mi z toho zle.

Vybrala jsem si toho pravého Nasedli jsme do auta a jeli do místa mých nočních můr. Adam se mě ptal, proč jsem poslední dny nervózní, a já mu nedokázala odpovědět. Celou cestu jsem mlčky hleděla z okna.

Vystoupili jsme na místě, které mi bylo z dávné doby tolik známé. Panelový dům na obludném sídlišti se nezměnil. Zazvonili jsme a čekali, co bude. Bylo mi na omdlení. Otevřela matka. Tolik zestárla a zchátrala!

Stála přede mnou rozcuchaná vyzáblá stařena ve špinavých hadrech. Otec popíjel jako vždy, a tak jen zařval ze svého děravého křesla před televizí, kdo to otravuje. Matka odpověděla nakřáplým hlasem:

,,Ta bestie, naše dcera a nějaké hovado!“ Sklopila jsem oči a hanbou se propadala.

Nevím, co jsem čekala?

Zázrak? Z garsonky se linul zápach a všude se povalovaly krabice od vína. Otec i matka se do mě pustili. Nadávkami nešetřili. Bylo to nechutné. Snažila jsem se udržet slzy, a nezmohla se na odpor.

Najednou jsem to zase byla já, ta malá holka, které se každý smál a kterou každý opovrhoval. Adam mlčel a jen zíral. Jako kamenná socha. Snažila jsem se v duchu vyrovnat s rozchodem, tušila jsem, že mě po takovém zážitku odkopne….

Ani nevím, jak jsem se ocitla zpátky v autě. Cestu jsem probrečela. Když jsme dorazili domů, Adam mě obejmul, ruce mu pevně svíraly má ramena.

A řekl mi, že si mě váží po tom všem mnohem víc, a je hrdý na to, že jsem tak velice silná a neskončila jsem jako rodiče.

Vlasta, (48), Praha .