Vždycky jsem strašně ráda tancovala. V tomhle jsem měla smůlu na partnera. Můj manžel patřil mezi kategoricky netančící a tak jsem si parketu moc neužila. V pozdějším věku mi ale nijak nebránil, abych si šla zatancovat sama.
Zavolal, že už nepřijde
Využívala jsem toho, že manžel mě pro moji zálibu pochopení. Když začala plesová sezóna, podala jsem si inzerát na tanečníka. Ozvalo se mi deset zájemců, ale někteří si slibovali něco jiného, než jsem hledala.
Vybrala jsem si nakonec jednoho právníka, který vypadal nadějně. Jmenoval se Michal. Domluvili jsme se, že spolu půjdeme na jeden reprezentační ples. Všechno dopadlo dobře, byla jsem s jeho společností spokojená.
Šlo o příjemného společníka, kterého tanec také bavil. Postupně jsme navštěvovali další akce a já jsem si libovala, jak dobře jsem si tanečního partnera vybrala. Žádné štěstí ale netrvá věčně. Jednoho dne mi Michal zatelefonoval, že už dál chodit tančit nebude.
Mrzelo mě to, tím spíš, že tentokrát šlo o náročnou akci se vstupným za několik stovek, které se už nedalo vrátit. A Michal se ozval krátce předtím, než jsme se měli sejít!
Dostala jsem vynadáno!
Michal mi také ještě dlužil nějaké peníze. Nechtěla jsem to nechat jen tak a poslala jsem mu zprávu na mobil. Zpátky mi zavolala jeho žena. Napadala mě a urážela, že prý si vyprošuje, abych komunikovala s jejím manželem.
Cítila jsem křivdu, protože jsem byla přesvědčená, že ona o naší domluvě ví, stejně jako můj muž. Z příjemného společníka na parketu se vyklubal slaboch, který svým chováním zničil všechno pěkné, co jsme předtím spolu prožili.
Na nějaký čas mi to vzalo chuť chodit se bavit do společnosti, ale už jsem se z toho postupně otřepala. Věřím, že všichni chlapi nejsou takoví, jako byl Michal. Příště se ale hned na rovinu zeptám, jestli tím dotyčný někomu neubližuje.
Romana K. (49), Praha