Jedno přísloví říká, že pod svícnem je největší tma. Někdy to platí i v lásce.

Všechno to začalo tím, že jsem se po rozvodu přestěhovala na opačný konec republiky. Měla jsem krátce před padesátkou a začínala v podstatě znovu. Postupně jsem poznávala lidi ve svém okolí.

Neměla jsem odvahu ho oslovit

Často jsem potkávala muže ze sousedního paneláku, který se mi líbil. Byla to vždy otázka náhody. Vždy se mi rozbušilo srdce, když jsem ho spatřila, ale sama bych si nikdy netroufla ho oslovit. Našla jsem si novou práci a nové kamarádky. Jedna z nich bydlela právě v onom vedlejším domě.

Prozradila mi, že se na mě Michal, jak se onen neznámý muž, jmenoval, vyptával. Nic víc z toho ale nikdy nebylo. On mě neoslovil a já si pak našla přítele přímo v práci.

Nadále jsme se s Michalem vídali a já pokaždé cítila ono chvění, ale všechno zůstalo ve fázi nevyslovené touhy a nenaplněného citu.

S přítelem jsem se zanedlouho rozešla, viděla jsem v něm zkrátka ty samé chyby, co měl můj bývalý manžel. Zůstala jsem zase sama, ale nijak zvlášť jsem to neřešila.

Všechno se najednou zlomilo

Uplynul rok. Osud to nějak zařídil, že jsme se nyní s Michalem potkávali stále častěji. Zdvořile jsme se zdravili už od samého začátku, nyní to ale bylo mnohem srdečnější. Jednoho dne konečně po dlouhé době došlo na to, že jsme si spolu delší dobu popovídali.

Domluvili jsme se, že se takhle můžeme vídat častěji. Jiskra, která kdysi přeskočila a kterou jsme oba potlačovali, najednou zafungovala s mnohem větší silou. Netrvalo dlouho a jezdili jsme společně na výlety, pak i na dovolenou.

Litovali jsme, že jsme se tak dlouho obcházeli a hledali někoho jiného. Přitom jsme vlastně byli sousedy. Dnes je Michal už pět let mým druhým manželem a vím, že nikoho jiného na světě už nechci.

Věřím tomu, že každý má svoji chybějící polovičku a já jsem ji našla. Proto pořádně otevřete oči. Možná právě vedle vás je člověk, který je pro vás ten pravý a vy ho stále ještě nevidíte!

Romana B. (57), Karlovy Vary