Vstoupili jsme na místa, která v sobě ukrývala tajemnou hrozbu. Mohli jsme tam zemřít!

Stalo se to před deseti lety. Měla jsem tehdy po rozvodu a seznámila jsem se s novým přítelem. Jeho koníčkem bylo cestování. Radostně jsem se v tomto směru k Tomášovi připojila, protože můj bývalý manžel byl spíše pecivál.

Nejezdili jsme s přítelem ani tak po památkách jako spíš do přírody. Neomezovali jsme se pouze na Česko, vyráželi jsme i do okolních zemí. Kritická situace, do které jsme se dostali, nás zastihla na Slovensku.

Zvědavost zvítězila nad opatrností

V jedné horské oblasti se nám během dne „podařilo“ docela slušně zabloudit. Nepropadali jsme panice, vždycky jsme se z každé situace během našich cest dostali.

Když nás ale cesta zarostlá trním dovedla až ke vchodu do jeskyně místo někam blíže k civilizaci, začala jsem trochu propadat panice.

Navíc se v tu chvíli dalo do deště. Nakonec jsem byla ráda, že se máme kde schovat. Kdybych ale bývala tušila, co nás v jeskyni čeká, dala bych přednost promoknutí venku. Byli jsme na své túry docela dobře vybaveni, takže jsme s sebou měli i baterku.

Ačkoliv vchod do jeskyně nebyl velký, prostory uvnitř nás překvapily svojí rozlehlostí. Mně stačilo zůstat tam, kde jsem, ale přítel byl hodně zvědavý a tak chtěl jeskyni prozkoumat.

Sledovala jsem světlo baterky, jak se ode mě vzdaluje a zmocňovala se mě tíseň. Zavolala jsem proto na Tomáše, že jdu za ním.

Nečekané překvapení

Vchod do jeskyně se nám začal pozvolna ztrácet v dáli. Řekla jsem Tomášovi, že bychom se raději měli vrátit zpátky. V tu chvíli se světlo jeho baterky zastavilo na stěně jeskyně a oba jsme strnuli. Byly tam podivné nápisy, připomínající staré magické knihy.

Skládaly se z nesrozumitelných slov a znaků. Budily respekt až hrůzu. Přečetla jsem ta slova nahlas – a pak se to stalo. Nejprve nás vyděsilo zahřmění, které se ozvalo venku. Déšť tam vystřídala silná bouřka. Mnohem víc nás ale vystrašilo to, co následovalo uvnitř v jeskyni.

Uslyšeli jsme podivný strašidelný šepot v cizí řeči. Netušili jsme, odkud přichází. Vzápětí se ozvalo podivné skřípění a my jsme s hrůzou sledovali, jak nám cestu zpátky ke vchodu uzavírá obrovský kámen.

Sunul se tak, jako by s ním pohybovaly nějaké nadpřirozené síly. Než jsme stačili k tomu místu doběhnout, bylo pozdě. Stali jsme se nedobrovolnými vězni v jeskyni, o níž jsme ani nevěděli, kde se nachází. A zdálo se, že jsme v moci nějaké temné magie!

Přítel měl spásný nápad

Nikdy předtím jsem se necítila tak beznadějně, jako v tu chvíli, kdy mi došlo, že tu v jeskyni asi zemřeme hladem a žízní. Navíc tu bylo i něco temného a nadpřirozeného, o čem jsem nevěděla, kdy a jak zaútočí.

Šance, že by nás někdo našel, v podstatě neexistovala, stejně by se za námi do prostoru za kamenem nedostal. Věděla jsem, že světlo z baterky nám zanedlouho dojde a pak se ocitneme v naprosté tmě, vydáni na milost a nemilost nějaké černé magii.

Naštěstí měl Tomáš spásný nápad. Uvědomil si, že se vše dalo do pohybu poté, co jsem přečetla nápis na zdi. Navrhl, abych ho přečetla znovu, třeba se pak vše znovu vrátí do původního stavu.

Zatímco svítil na tajemný nápis baterkou, já jsem třesoucím se hlasem četla ta slova beze smyslu.

A opravdu to zafungovalo! Jakmile jsem dočetla, začal se kámen odsunovat zpátky a my jsme znovu spatřili vchod do jeskyně. Hned jsme se tam rozběhli.

Venku jsme pak navíc zjistili, že mezitím přestalo pršet a svítí sluníčko. Nakonec jsme našli i správnou cestu, která nás vyvedla z hor zpátky do civilizace. Občas se mi ale ještě i po letech zdá o tom, co jsme v té jeskyni hrůzy prožili!

Dana L., (60), Pardubice