Některá nebezpečí jsou nenápadná a přicházejí od těch, kdo žijí vedle nás.
Už v manželství jsem se zajímala o věci mezi nebem a zemí, zatímco mého muže přitahovala maximálně hospoda nebo fotbal.
Dlouho jsme tak žili spíš vedle sebe než spolu a když se náš syn postavil na vlastní nohy, manžela jsem opustila – k jeho překvapení.Toužila jsem najít někoho, kdo se jako já zajímá o esoteriku, astrologii, věštění z karet a další podobné věci.
Bývá to spíše záležitost žen, ale mně se kupodivu docela rychle podařilo najít příslušníka opačného pohlaví, který měl, jak se zdálo, i řadu praktických zkušeností.
Myslela jsem, že je to věkem
Byla to pro mě velmi vítaná změna, že jsem si mohla s někým otevřeně povídat o takových věcech, bez toho, aby mě měl za blázna. Aleš opravdu nic nepředstíral, věděl toho víc než já. Ráda jsem mu naslouchala a učila se od něho některé věci.
Kromě toho nás samozřejmě spojovalo i citové pouto. Náš vztah se vyvíjel docela rychle. Po měsíci se ke mně Aleš nastěhoval a svůj byt začal pronajímat. Říká se, že teprve společné bydlení prověří, jak doopravdy vztah funguje.
Nemohla jsem si celkem na nic stěžovat. Samozřejmě, že docházelo občas k drobným provozním sporům nebo i malým hádkám, ale to jsem považovala za normální. Aleš byl typem muže, který rád o všem rozhodoval.
Já jsem se ne vždy snadno podřizovala, ale nechtěla jsem zbytečně přilévat olej do ohně a tak jsem většinou ustupovala. Ostatně, začala jsem mít jiné starosti. Najednou jsem bývala hodně unavená, což bylo něco, co jsem dřív neznala.
Přikládala jsem to svému věku. Koneckonců se říká, že po čtyřicítce něco bolí každého.
Musela jsem to řešit
Pocity únavy byly stále častější a silnější. Někdy jsem se cítila vysloveně vyčerpaná. Svěřila jsem se s tím Alešovi a ten mě přesvědčil, abych šla k lékaři. Tam jsem chodila nerada, spíš jsem vždy spoléhala na bylinky a pevnou vůli.
Návštěva u doktora mi pak stejně přišla zbytečná, protože žádnou nemoc nebo změny v organismu u mě nezjistili. Moje potíže ale dál přetrvávaly. Vůbec se mi to nelíbilo, komplikovalo mi to život. Nakonec jsem se rozhodla, že navštívím léčitele.
O jednom jsem už dříve slyšela od kamarádky, ale neměla jsem důvod k němu chodit. Teď, kdy jsem si připadala slabší a slabší, už jsem ten důvod našla. Alešovi jsem o tom neřekla, cítila jsem, že by možná trochu žárlil.
Měl už takovou povahu, že ani v duchovních záležitostech příliš nesnesl konkurenci, hlavně mužskou. Jednoho odpoledne jsem tedy vyrazila za panem Jiřím. A tam jsem se dozvěděla strašlivou věc!
Náramku se bránil
Pan Jiří působil velmi laskavě a důvěryhodně. Vyšetřil mě pomocí nějakého tajemného přístroje a pak řekl, že někdo v mém okolí mi pravidelně a silně odebírá energii. Zeptal se mě, jestli vím, co je to energetický vampýr. O tom jsem už slyšela.
Dostala jsem náramek, který mě měl před dalším vysáváním chránit. Odcházela jsem celá zmatená. Jediným „podezřelým“ byl totiž samozřejmě Aleš. A to se v následujících dnech začalo potvrzovat. Najednou byl hrozně podrážděný a nervózní.
Když jsem se ho ptala proč, neodpovídal mi. Řekla jsem mu část pravdy: že jsem byla u léčitele a dal mi náramek na posílení energie. Aleš mi to vymlouval, říkal, že to je černá magie a chtěl, abych ho přestala nosit.
Dokonce mi ho tajně sebral a schoval, ale já ho našla. Než se tak stalo, znovu jsem ovšem pocítila, jak mi ubývají síly. Řekla jsem pak Alešovi na rovinu, za co ho považuji. Rozchod byl bouřlivý, ale neodvratný.
Naštěstí člověk, který ze mě celý čas odebíral energii, pochopil, že tuto možnost ztratil. Docela by mě zajímalo, jaké další oběti v současné době krade životní sílu!
Jana B. (49), Žatec