Otec mého syna si mě znovu našel a prožil velké překvapení.

Bylo mi tenkrát skoro třicet let. Pomalu jsem začínala panikařit, že zůstanu sama. Hledala jsem nějakého partnera snad na každém rohu, ale správní chlapi jako kdyby došli. Pak jsem potkala Marka a zamilovala se až po uši.

Ztratila jsem stopu

Věřila jsem, že Marek je tím pravým partnerem pro život. Vydrželo mi to dva měsíce. Potom se můj přítel najednou vytratil z mého života. Jednoho dne mi prostě oznámil, že odjíždí dlouhodobě do ciziny.

Cítila jsem hrozné zklamání, ale rozhodla jsem se zachovat si hrdost. Už jsem s ním nehodlala nikdy komunikovat. Po jeho odjezdu jsem však zjistila, že jsem v jiném stavu. Kdo je otcem, bylo jasné. Změnila jsem názor a chtěla Marka vyhledat, ať byl kdekoliv.

Jenže jeho stopa se ztratila někde v Austrálii. I vzhledem ke svému věku jsem se rozhodla, že si dítě nechám. Rodiče mi do toho nijak nemluvili, rozvedli se před pár lety a moc jsem se s nimi nevídala.

Věděla jsem, že to jako svobodná matka budu mít těžké, ale upřela jsem na miminko všechnu svoji pozornost. Dcera Anežka se narodila přesně ve stanoveném termínu. Když pak vyrůstala a ptala se na tátu, říkala jsem jí pravdu: že se ztratil někde ve světě.

Nezapomenutelné setkání

Stalo se to krátce poté, co Anežka oslavila své patnácté narozeniny. Přijala jsem hovor z neznámého čísla – a znovu slyšela Marka! Nejprve jsem byla v šoku, pak jsem se dojetím rozplakala a pláč vystřídala zloba.

Marek se vrátil do Česka a chtěl mě vidět. O existenci své dcery neměl vůbec tušení. Souhlasila jsem se setkáním. Chtěla jsem tam vzít i Anežku, ale pak jsem se rozhodla jednat postupně.

Nikdy nezapomenu na výraz v Markově tváři, když jsem mu fotku naší dcery ukázala.

A navždy si budu pamatovat i den, kdy ti dva stanuli poprvé tváří v tvář! Slzy mi přitom vstupují do očí i dnes, deset let poté, co jsme se dali dohromady a jsme konečně opravdovou rodinou.

Lenka S. (56), Brno