Existují předměty, které přinášejí svým majitelům špatné věci, protože je na ně někým jiným uvalena kletba.

Můj příběh se stal dávno, ale ovlivnil mě na celý život. Byla jsem šťastná, když jsem ve třiadvaceti letech poznala ideálního partnera do manželství.

Martin mě brzy požádal o ruku a vše se urychlilo tím, že jsem s ním čekala dítě. Ještě před svatbou jsem od něho dostala krásný zlatý náramek.

Zklamání už před svatbou

Kdybych bývala tušila, kolik mi ten šperk přinese smůlu, jistě bych ho nepřijala. Tehdy jsem to ale nemohla vědět. Všechno začalo už tehdy, kdy se mi krátce před svatbou náramek ztratil. Byla jsem z toho zničená a tehdy poprvé jsme se s Martinem ostře pohádali.

Skoro jsem se bála, že si to se svatbou rozmyslí. Nerozmyslel, ale na obřad jsem se najednou přestala těšit. Náramek jsem našla zapadlý za postelí až týden poté. To už jsem neměla z Martina stejný pocit jako před svatbou.

Najednou mi spadly růžové brýle a viděla jsem, že má i spoustu chyb. Začali jsme se hádat a po jedné hádce se mi udělalo špatně. Odvezli mě do nemocnice. Výsledkem bohužel bylo, že jsem přišla o dítě. Martinova reakce mě zklamala. Skoro se zdálo, jako by mu to bylo jedno.

Kletba fungovala!

Můj vztah s Martinem rázně ochladl. Všechno skončilo poté, co se mi přiznal, že má jinou ženu – a že ten náramek byl původně určen jí. Když se dozvěděla, že čeká dítě se mnou, tak prý šperk proklela. Brzy nato jsme se rozvedli.

Zanedlouho poté Martin vážně onemocněl a do roka zemřel na rakovinu slinivky. Přišla mi to říct jeho matka, která se mnou předtím po rozvodu přerušila kontakt. Přinesla mi i ten náramek, který mi prý její syn odkázal.

Neměla jsem sílu ho odmítnout, ale ještě téhož večera jsem šla a hodila ho do řeky. Osud mě až příliš krutě přesvědčil, že ono prokletí skutečně fungovalo a já jsem nehodlala už dále nic riskovat.

Na tuto životní epizodu z mého mládí vzpomínám jako na krutý a tragický omyl. Pak už se mi naštěstí vždy dařilo jen dobře.

Helena M. (66), Přerov