Byl to žertík, kterým jsem všechny zaskočila. Nakonec jsem ale byla zaskočena já. Splnil snad kamínek na mém krku moje slova?

Ten kamínek na šňůrce jsem si koupila na jednom jarmarku. Už ani nevím, o jakou oslavu se tehdy jednalo. V tom malém městečku na jihu Moravy jsme se ocitli s přítelem náhodou.

Jeli jsme kolem a řekli si, že se projdeme po náměstí a podíváme se, co hezkého ve stáncích mají. Ten kámen mě zaujal hned, jak jsem ho uviděla. Když jsem ho vzala do ruky, už jsem se ho nemohla vzdát. Paní se na mě vlídně usmála a řekla, že to je dobrá volba.

Karneol totiž přitahuje mateřství. Přítel mě objal a řekl, že v tom případě ho bereme. A koupil ho. Dárky z lásky mají prý zvlášť kouzelnou moc. Aspoň tento rozhodně ano. To, co se totiž událo krátce nato, bylo jistě zapříčiněno jeho magickou silou.

I když takové věci moc nenosím, pověsila jsem si kámen na krk a tam už zůstal. Kdykoliv jsem ho chtěla sundat, za podivných okolností jsem na to zapomněla. Tak na mém těle kraloval několik dní.

Vtipálek jako vždy

První duben je tradičně dnem, kdy si můžeme bezelstně vystřelit ze svých blízkých, přátel či kamarádů. Slaví se totiž apríl a jeho cílem je zaujmout někoho svou lží či výmyslem natolik, aby uvěřil.

Následuje okamžik pravdy, kdy dotyčné osobě musíme se slůvkem apríl na rtech prozradit, že jsme si to celé vymysleli. A pak by měl propuknout smích na obou stranách. Alespoň tak by to mělo být.

Já vymýšlím každoročně peprné žertíky a stejně tak tomu bylo i tenkrát. „ Mami, musím ti říct něco důležitého, víš, jsem těhotná,“ sdělila jsem do telefonu své matce. Na druhé straně bylo ticho a pak jsem slyšela jen polknutí.

„ Holka moje, není to unáhlené,“ zoufale se tázala maminka. Nechala jsem jí ještě chvilku dusit a pak jsem do sluchátka zakřičela „Apríl!“. Maminku málem trefil šlak a třebaže se po chvilce smála, byla na mě naštvaná.

„O tomhle se nežertuje,“ sdělila mi a já si uvědomila, že jsem to asi opravdu trochu přehnala.

Žert se obrátil v pravdu

Uplynulo pár dní a já jsem se jednoho rána probudila se zvláštní nevolností. Na aprílový žertík jsem už dávno zapomněla a měla jsem pocit, že jsem něco špatného snědla. Když se ale situace opakovala i následující den, navštívila jsem lékařku.

Nic zvláštního nezjistila, vzala mi proto krev a já si měla za dva dny zavolat pro výsledky. Bylo mi líp, tak jsem věřila, že nemoc je pryč. Jaké však bylo moje překvapení, když mi doktorka do telefonu sdělila, že testy krve ukázali, že jsem těhotná.

Nevěřila jsem svým uším a ihned spěchala k ženskému lékaři, který celou pravdu potvrdil. Přesto, že jsem tehdy se svým přítelem nežila, byla jsem šťastná. Na dítě už jsem měla věk. Nejprve jsem šťastnou novinu oznámila příteli, který skákal radostí.

A pak mě čekal ještě jeden telefonát. Mamince! Znovu jsem jí, jako na apríla, oznámila tu radostnou novinku. Ani jsem se nedivila, že mi nevěřila a smála se, že dvakrát opakovaný vtip není vtipem.

Když se nám ale narodila Karolínka, moje maminka se stala tou nejšťastnější babičkou na světě.

Šárka (51), Liberecko