Měla jsem dojem, že jsem včas pochopila, že je třeba pro záchranu našeho vztahu něco udělat. Bohužel moje snaha byla naprosto zbytečná.
Pouštím se do druhé rakvičky se šlehačkou a snažím se si to pořádně užívat. Vždyť kdy naposled jsem takhle seděla s kamarádkou v cukrárně, popíjela kafíčko a cpala se oblíbenými dorty? Dva dlouhé roky!
Dva roky v mém životě, kdy jsem chtěla všechno změnit a doufala, že tím zachráním své manželství.
Velká láska
S Lubošem jsme se kdysi brali z velké lásky. Už si to sice ani neumím představit, ale tehdy jsem byla opravdu bláznivě zamilovaná do toho hezkého a vtipného kluka. Ani já ale nebyla k zahození. Nápadníků jsem měla víc než dost. Ale Luboš byl zkrátka jednička.
Měli jsme hezkou rodinu, dva roztomilé rošťáky. Byla jsem dlouho spokojená.
Usnula jsem na vavřínech
Dlouho jsem cítila, že mě Luboš pořád miluje. Brala jsem to jako samozřejmost a myslela si, že to tak bude na věky. Ale nebylo. Nevím, kdy přesně jsem pochopila, že mě manžel byl nevěrný. Když jsem se ho jednou na to zeptala, nezapíral.
Byli jsme oba trochu opilí, a tak mi zcela bez okolků řekl, že ho sex se mnou nebaví. Prý jsem nechutně ztloustla a nepřitahuji ho.
Nevzdala jsem to
Když jsem se po tomto rozhovoru na sebe podívala do zrcadla, musela jsem dát Lubošovi zapravdu. Kde byla ta pěkná, štíhlá holka? Připadala jsem si jak bečka sádla, ale nezhroutila jsem se. Začala jsem jednat. Dařilo se. Během roku jsem zhubla 25 kilo.
Obměnila jsem šatník, navštívila kosmetičku a kadeřnici. Bohužel můj manžel si toho snad ani nevšiml. Dál jsme vedle sebe přežívali. Každý ve své ulitě. Ale to jsem ještě pořád doufala.
Hladovky byly k ničemu
Upnula jsem se na hubnutí jako na jedinou záchranu mého skomírajícího vztahu. A protože kila už nechtěla jít dolů, začala jsem s hladovkou. Málem jsem se z toho sesypala.
Nervy jsem měla na pochodu a byla jsem tak slabá, že kromě chození do práce, jsem už nic nezvládala. A moje snažení bylo stejně k ničemu. Luboš mi jeden den naprosto v klidu oznámil, že odejde. Našel si malý podnájem. Prý to se mnou už nejde vydržet. Tvrdil, že nikoho nemá, ale že náš vztah takhle dál pokračovat nemůže.
Konečně to chápu
Byla jsem těsně před zhroucením a konečně navštívila lékařku. Ta mi objasnila, že trpím počínající poruchou potravy a že potřebuji odbornou pomoc psychologa. Teprve při terapiích jsem pochopila, že není tak důležité mít dokonalé tělo.
Mnohem důležitější je, co člověk vyzařuje. Že musím hledat své zdravé sebevědomí a zažehnout v sobě zase jiskru, která kdysi Luboše přivábila. Možní teď přivábí novou lásku. Vždyť ještě není tak pozdě.
Tereza H. (56), Pardubice