Před lety jsem potkala velice zvláštní ženu. Poté, co mi odvyprávěla zajímavý příběh, přehodnotila jsem svůj pohled na život i na smrt.
S paní Miladou jsem se setkala náhodně v nemocnici. Ona byla po operaci, já na dvoudenním vyšetření. Byla to moc milá žena, okamžitě jsme si padly do oka a rozuměly jsme si spolu. Povídaly jsme si o životě, práci, dětech i koníčcích.
Milovnice koček
Milada, stejně jako já, milovala kočky. Vzpomínaly jsme zejména na humorné zážitky, až najednou paní Milada zvážněla a začala mi vyprávět příběh, ze kterého mě doslova mrazilo.
Z jejího vyprávění jsem nabyla dojmu, že jsou mezi nebem a zemí věci, o kterých nikdy nemůžeme prohlásit, co je způsobilo, a že v silách tajemných stvoření, jakými jsou kočky, je možné i zasahování do lidských osudů i poté, co zemřou.
Přišla neznámo odkud
V době, kdy k té příhodě došlo, bydlela Milada ve městě, kde by s chováním kočky asi vyvstaly problémy. Bývala dlouho v zaměstnání a k tomu navíc často jezdila i na služební cesty, někdy i vícedenní.
Jediný syn, kterého s bývalým mužem měla, se už osamostatnil a žil na opačném konci města se svou ženou a synem, Miladiným vnukem, Matějem.
Jednou se u chalupy, kterou po rozvodu s bývalým manželem získala a která se nachází asi 30 kilometrů za městem, objevila kočka – flekatá a maličká. Sotva odrostlé kotě. Okamžitě se paní Miladě začala otírat kolem nohou a vydatně předla. Vzala si ji domů a dala jí jméno Elinka.
Napjaté rodinné vztahy
V čase, kdy na chatě nebyla, chodívala kočka k sousedce, starší důchodkyni, která ve své dřevěné chatičce bydlela celoročně. Ovšem, jak Elinka uslyšela, že se blíží auto, vyskočila na lavičku pod velikým smrkem a čekala na svou kamarádku.
Celou dobu, co tam Milada pobývala, se kočka držela blízko. Vystrnadila všechny hraboše z okolí a dělala paní Miladě společnost. Občas jezdíval na chalupu i Miladin syn s rodinou.
Jeho manželka svou tchyni však moc nemusela, nerozuměly si spolu, zejména proto, že podle Milady byla manželka jejího syna až moc náročná a zbytečně utrácela.
Milada se ohledně toho několikrát snažila snaše promluvit „do duše“, ale jak předpokládala, úspěch to nepřineslo. Spíše naopak – od toho dne si byly trnem v oku ještě více.
Zlé tušení
V ten osudný víkend, kdy k té tragédii došlo, byli na chatě všichni. Paní Milada uvařila nedělní oběd a odpoledne se chystali odjet zpět. Elinka se pořád motala kolem, ale pak najednou nebyla k nalezení.
Milada poprosila snachu, aby se podívala po všech místnostech, jestli tam kočka nezůstala. Velice neochotně snacha dům prošla, a pak prohlásila, že kočka uvnitř nikde není. Krátce po třetí hodině chatu zamkli a odjeli domů.
Zemřela krutou smrtí
Během cesty měla Milada pořád nejasný pocit, že se něco stalo jinak, než mělo. Byla neklidná a nervózní. Zmocnilo se jí neblahé tušení, které jí nedalo spát. Na chalupu měli jet až za dva týdny, ale ona se rozhodla jet tam o týden dřív.
Když tam přijela, přímo utíkala ke dveřím, aby odemkla. Proběhla všechny místnosti a v malé ložnici našla svou chlupatou kamarádku stočenou do klubíčka na malém polštářku uprostřed postele. Byla mrtvá. Umřela žízní.
Dveře byly rozškrábané, jak se snažila dostat se ven. Paní Miladě se sevřelo srdce žalem. Vzala ubohou kočičku do náruče, zabalila ji do deky, a pak ji pohřbila pod rozložitý smrk hned u chalupy.
Tragická autonehoda
Uplynulo několik týdnů. Byl všední den a Miladina snacha odvážela Matěje na hokej. Bylo velice špatné počasí, silně pršelo a silnice byly kluzké. Na křižovatce se její auto čelně srazilo s dalším řidičem v terénním autě. Následky byly strašlivé.
Vnuk měl naštěstí jen lehká zranění, ale Miladina snacha byla na pokraji smrti. Polámané kosti, vnitřní krvácení. Podstoupila několik operací. Ani po měsíci se však nevědělo, zda bude žít.
Vyslyšené přání
Tehdy si Milada vzpomněla na svoji zvířecí kamarádku a poprosila jejího ducha. „Elinko, prosím tě, kvůli Matějovi, odpusť jí!“ Toto přání pronášela večer co večer před ulehnutím. Po dalších několika dnech skutečně došlo ke zlepšení jejího zdravotního stavu.
Mladá žena se začala uzdravovat. Po prožitých útrapách se zdálo, že se změnil i její pohled na svět a vztahy v rodině. Více si hleděla syna i manžela a našla společnou řeč i s tchyní.
Nový kamarád
Když pak jednoho pátečního odpoledne přijela paní Milada na svou chalupu, čekalo tam na ni překvapení. Na lavičce před domkem seděl černý kocour. Měl oči jako hvězdy a hned věděl, kde je jeho místo.
Dostal jméno Fanda a stal se plnohodnotným členem rodiny, tak jako tehdy Elinka. Když mi paní Milada ten příběh dovyprávěla, téměř se mi do očí nahrnuly slzy.
Jsem si jistá, že co budu živa, tak na tuto paní nikdy nezapomenu, protože díky ní jsem pochopila, že smrtí život nekončí…
Veronika S. (63), Praha