City jsou nevyzpytatelné. Často zastihnou člověka v nesprávném věku, v nevhodné situaci a na nesprávném místě.

Od mé „aféry“ uplynulo už přes deset let, ale pořád na ni vzpomínám. Nadělala mi tehdy spoustu starostí. Všechno začalo tím, že na naše pracoviště přišel nový kolega. Byl o něco starší a na první pohled mě zaujal. Na žádné sbližování jsem ale nepomyslela, vždyť jsem byla vdaná.

Začal na mě být závislý

Brzy jsem zjistila, že zaujetí bylo vzájemné. Luboš byl také ženatý, ale to mu nebránilo, aby mi nedával najevo svoji náklonnost. A mně se to začalo líbit. Najednou jsem si uvědomila, do jakého stereotypu vlastně upadl můj vztah s manželem.

Kdy mi naposledy řekl, že mi to sluší? Spadla jsem do toho zkrátka až po uši a to se vším všudy. Ze mě a z Luboše stali tajní milenci. Svoji rodinu jsem začala dost zanedbávat a pomalu se to projevovalo.

Můj muž něco tušil, ale nedával své podezření otevřeně najevo. Kdo ví, jak dlouho by ten nemanželský vztah vydržel, kdyby to Luboš dál zvládal tak, jako předtím. Začal totiž na mně být závislý víc, než já na něm.

Ozval se ve mně pud sebezáchovy a rozhodla jsem se všechno ukončit. Zvládla bych to s malou bolestí v srdci – ale Luboš se s tím nedokázal smířit. Nejprve přišly prosby, potom výhrůžky, dokonce i před ostatními v práci. Raději jsem proto změnila zaměstnání.

Dostala jsem lekci

To ale bohužel nebyl konec. Luboš mě dál vyhledával, psal mi maily, telefonoval mi. Začal svůj žal léčit alkoholem, takže jeho chování se pomalu vymykalo kontrole. Najednou jsem viděla, jaký je to ve skutečnosti slaboch. Jediné, co nepřekročil, byly hranice mého domova.

Tam jsem naštěstí uvedla všechno do původního pořádku, jak to bylo před mojí nevěrou. Luboš se postupně odmlčel. Jen z druhé ruky jsem se dozvěděla, že ničí pitím sám sebe. Bylo mi to líto, ale už se mě to citově nijak nedotklo.

Zpětně se za svůj úlet stydím a jsem vlastně ráda, že jsem dostala lekci o tom, co je pro mě skutečně důležité.

Dagmar M. (60), Prostějov