nejsem sama
Úvod
Krása a zdraví
Recepty
Nápady
Magický svět
Cestování
Partnerské vztahy
Příběhy
Domů     Chodíme spolu, i když nám už není sedmnáct
Chodíme spolu, i když nám už není sedmnáct

Nedávno jsem ovdověla a byla jsem přesvědčena o tom, že v malém venkovském domku zůstanu sama. Všechno změnila moje nová kabelka.Několik let jsem pečovala o těžce nemocného manžela.

Byly to dlouhé roky, a smutné. Pracovala jsem jen na půl úvazku, pak utíkala domů, starat se o muže. Lékaři už nedávali žádnou naději. Mám v paměti ty pochmurné chvíle, kdy jsem sedávala u jeho lůžka a už nevěděla, co bych říkala.

Došla mi slova útěchy, došly mi vzpomínky, plakat jsem si zakázala, abych ho zbytečně neděsila.

A tak jsem jen seděla v naší ložnici, naslouchala tikotu hodin, pozorovala bledou tvář neklidně spícího muže a marně se snažila vyhnat z hlavy chmury, deprese a beznaděj.

Možná si představujete, že jsme my dva měli za sebou hezký společný život, ale není to pravda. Můj muž nebyl žádný dobrák.

Dvakrát mi utekl za jinou, jedna z nich s ním dokonce čekala dítě, a protože se tím ani nenamáhal tajit, jeho – jak se tak říká – levoboček nás navštěvoval.

Oblíbila jsem si ho, vlastní děti nemám, a tak jsem Petra svým způsobem považovala za syna. Jako dítě byl milý, vyrostl bohužel do otcovy podoby, a zdaleka nejen fyzicky.

Když dospěl do složitých pubertálních let, z hrníčku, který stával na kuchyňské lince a o kterém dobře věděl, zmizely peníze.

Nebyla to tak docela malá částka. Nechala jsem to být. Petr se pak ukazoval méně a méně, až se z našeho života vytratil docela. Těžce nemocného otce nenavštívil ani jednou.

Spojoval nás s manželem hlavně zvyk, pečovala jsem o něho v prvé řadě z vrozeného smyslu pro povinnost, ale čas od času jsem z hlavy vydolovala i docela hezkou vzpomínku, při které jsem se usmívala.

Když jsme se před šestatřiceti lety na venkovské zábavě v obci, kde jsem měla babičku, seznámili, býval to nejhezčí kluk široko daleko. Tomu by dnes už živá duše neuvěřila.

V paměti mám ten obrázek, jak si přisedl ke mně a ke kamarádce, ani se neptal, zda je tu volno, objednal mi griotku a nespustil ze mě oči.

Tančit odmítl, pozval mě na procházku do lesa, ale nic si ke mně nedovolil, jen si mě okouzleně prohlížel, což se mi jevilo jako romantické. A pak jsme spolu přece jen tančili – na lesní cestě, kam doléhaly střípky hudby z oken kulturního domu.

Teď jsme stáli na konci té cesty. Když navždy odešel, cítila jsem podivnou prázdnotu a věděla jsem, že teď už budu navěky sama. Neuměla jsem si představit, že by někdo měl zájem o ženu, které se pomalu a neúprosně blíží šedesátka.

Naštěstí pro mne jsem bydlela v malé vesničce, kde každý znal každého, a tak mi naprostá osamělost nehrozila. Vždycky bylo možné popovídat si s listonoškou, se sousedkou anebo s prodavačkou ve zdejším obchůdku.

Po smrti manžela jsem začala zase pracovat na plný úvazek jako uklízečka. Mám v živé paměti, jak jsem uklízela ve zdejší rodinné firmě, jejíž majitelka je zhruba v mém věku. Občas jsme si povídaly, daly jsme se tedy do řeči i tentokrát.

Bylo chladné předjaří, paní říkala, že se cítí vyždímaná jako citron a že by se chtěla naučit více se radovat ze života.

Dodala, že vlastně neví, jak se to dělá, protože je, stejně jako já, čerstvá vdova, firemní výsledky nejsou růžové a navíc se přihlásily i zdravotní problémy.

Shodly jsme se na tom, že pravděpodobně téměř každé ženě udělá radost koupě pěkného oblečení či slušivých módních doplňků. Opravdu jsem nemohla tušit, že právě v tuto chvíli se začíná psát moje nová životní kapitola plná opravdové lásky.

Ani ve snu by mě to bývalo nenapadlo. Když jsem pak měla cestu do města, zastavila jsem se v obchodě s koženým zbožím. Vybrala jsem si krásnou kabelku, ta stará už se rozpadala. Byla tak drahá, že jsem zavrhla lákavou představu pořídit si k ní ještě střevíčky.

To už bych si připadala rozmařilá, možná bych si to vyčítala a ty peníze by mi pak mohly citelně chybět. Radost z kabelky jsem si hýčkala.

Vydržela mi cestou na autobusové nádražíčko, cestou domů, a ještě večer před usnutím jsem na kabelku myslela a usínalo se mi moc pěkně.

Za nějaký čas jsem našetřila na střevíčky, a tak jsem se znovu vydala do městečka. Tentokrát moje výprava skončila malou osobní katastrofou. Bylo pozdní odpoledne, nad střechami se rozkročila mlha, krajina vypadala téměř až hororově.

Počasí jako stvořené pro přízraky. Pak se vedle mne jeden zjevil – byl to ovšem člověk z masa a kostí – moji chloubu, moji krásnou novou koženou kabelku mi vytrhl a utíkal kamsi do mlhy. Ječela jsem jako šílená.

Všimla jsem si, že pán, který právě vyšel z obchodu s jízdními koly, zřejmě vše zaznamenal a začal zloděje pronásledovat. A stejně jako on zmizel v mlze. Chvíli jsem čekala, nikdo se neobjevil. Po tváři mi tekly slzy lítosti a zlosti.

Ano, takhle to dopadá, když si chce člověk po letech udělat radost. Loudala jsem se na nádraží, ačkoli jsem u sebe neměla ani korunu. Autobus naštěstí řídil můj dobrý známý, který mě nejenže svezl zadarmo, ale ještě mě celou cestu utěšoval.

Už jsem neplakala, řekla jsem si, že se stanou horší věci. Druhý den odpoledne kdosi zazvonil. Počasí bylo stále stejně pochmurné, z kalendáře se sice už, pravda, usmívalo jaro, zatímco za okny vytrvale pršelo do mlhy, občas se ukázala nějaká ta vločka.

Chodníky opanovalo náledí. Vzpomínám si, že jsem na sobě měla starou teplákovou soupravu, čehož jsem pak hodně dlouho litovala. Cožpak jsem ale mohla tušit, že někdo zazvoní? Nečekala jsem živou duši.

Když jsem otevřela dveře, první, co mě na tom člověku zaujalo, byl veliký, barevný monokl.

Hned nato mě upoutala další zajímavost: chlapík držel v ruce mou milovanou kabelku. Pochopila jsem. Obětavě zloděje pronásledoval, došlo ke krátké potyčce, pak zloděj odhodil kabelku, muž se i s ní vrátil, ale už mě nenašel.

V té době jsem asi už poplakávala na autobusovém nádraží. Vyhledal mě tedy podle adresy v občanském průkazu o den později. Byla jsem dojata. Samozřejmě jsem ho pozvala dál a ze srdce mu děkovala. „Pral jste se kvůli neznámé ženě, musíte být statečný,“ řekla jsem s obdivem.

Nabízela jsem mu peníze, rezolutně je odmítl. Z kávy a sušenek měl takovou radost, jako bych mu servírovala svatební dort z dílny pařížských cukrářů. I když jsme se viděli poprvé, či vlastně podruhé v životě, pěkně jsme si popovídali.

Ukázalo se, že je vdovec, o manželku přišel před deseti lety. Zůstával sám, říkal, že se umí zabavit, četl knihy o válkách, rád jezdil na kole.

Musím říci, že i když to byl čerstvý šedesátník, jeho vysokou sportovní postavu by mu mohli závidět daleko mladší muži.

Dělal dojem klidného, laskavého člověka, to bylo pro mě nové. Můj zesnulý muž byl vztekloun, někdy řval tak, že jsem zavírala okna našeho přízemního domku, aby se u nich neshlukovali zvědaví sousedé. Bylo příjemné najednou hovořit s někým, kdo působil uklidňujícím dojmem.

A dokonce jsem se přistihla při myšlence, kde že mám vlastně jízdní kolo… Kdysi jsem jezdila docela ráda, v té době jsem vážila nejméně o sedm kilo méně a vypadala mnohem lépe.

Když zachránce mé kabelky odcházel, bála jsem se, že zmizí beze slova a už se neuvidíme.

Moje obavy se naštěstí nenaplnily. Řekl starostlivě: „Ale tohle nebylo naše poslední setkání, viďte, že ne?“ Spadl mi ze srdce ohromný balvan. A tak spolu chodíme, i když nám už dávno, dávno není sedmnáct.

Hana S. (56), Olomoucko.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
sdílejte článek
Související články
Někteří lidé k sobě zkrátka patří, i když si to nejprve neuvědomují. Bylo to šest let po rozvodu, když jsem se znovu potkala s Lukášem, mým bývalým manželem. Naše manželství trvalo dva roky, děti jsme neměli. Rozešli jsme se v klidu, jako kamarádi. Prostě to nevyšlo, to se stává. Po letech už vím, že tehdy jsme […]
Dokud mě zvala k sobě domů, líbilo se mi to. Hostila mě a mejdany u ní byly fajn. Jenže pak jednou chtěla totéž po mně. A to se mi nelíbilo. Po skončení střední školy jsme si s kamarádkou Hanou řekly, že se budeme i nadále vídat a navštěvovat se. Ona si záhy našla přítele, ke kterému se nastěhovala. Měl hezký, velký byt […]
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale […]
Partnera je třeba dobře poznat, než si slíbíte lásku na celý život. Kdybych to tak věděla dřív, než jsem bezhlavě řekla ANO dvěma ničemům. S manželem jsme se rozvedli v době, kdy děti chodily ještě na základní školu. Můj muž byl opilec, dokázal propít celou výplatu hned první den − a pak tahal peníze ze mě. Pořád jsem […]
reklama
Partnerské vztahy
Co se říká jen kamarádce?
Ne partner, ale nejlepší kamarádka o vás ví úplně všechno a sdílí s vámi všechny radosti i starosti. Co byste nikomu jinému nikdy neřekla? Komu jinému si můžete postěžovat nejlépe než své nejlepší kamarádce. Hlavním tématem bývá samozřejmě váš partner. Čím vás zase naštval, co udělal nebo neudělal. Kamarádce se svěříte i s tím, že jste potkala nádherného chlapa, který se […]
Víte, co opravdu nejvíc chcete?
Říká se, že ženy nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou. Jenže někdy není tak snadné poznat, co vás nejvíc udělá šťastnou. Vyzkoušejte metodu 7 otázek, a zjistíte, co je pro vás opravdu to nejlepší. Možná jste se v běhu života pořád tak pečlivě starala o druhé, že jste někde cestou úplně zapomněla na sebe. Abyste se […]
Děti nastavují nemilosrdné zrcadlo
Naši potomci jsou jako houby. Rychle si osvojí a pak zrcadlí naše vlastní návyky i zlozvyky, způsob naší komunikace i to, jak řešíme, nebo i neřešíme konflikty.  Největšími vzory pro děti jsou rodiče, takže automaticky pozorují vaše chování a reakce na nejrůznější situace a napodobují vás. Existuje několik efektivních metod, jak dítěti pomoct pochopit hranice. Vyžadují ale trpělivost a důslednost. Patří mezi […]
Lásky jsem se nemohla vzdát
Láska někdy zamíchá i těmi nejpevnějšími vztahy. Když jsem svému bratrovi přiznala, že miluji jeho nejlepšího kamaráda, myslela jsem, že ho ztratím. Ale život měl pro nás překvapení. Vdala jsem se mladá, sotva mi bylo dvacet. Myslela jsem, že mě čeká pohádka. Jenže po třech letech jsme se rozvedli. Manžel si našel jinou, a já zůstala sama. […]
Cestování
Mykonos na vás čeká!
Zamilovali jste si řecké ostrovy? Každý je jiný, a každý opředený antickými pověstmi. Jedním z méně známých je Mykonos. Leží v Egejském moři a čeká, až ho objevíte! Půvabný ostrov Mykonos leží v řeckém souostroví Kyklady, mezi ostrovy Tinos a Naxos. Jsou pro něj typické bílé domky s modrými okenicemi, úzké klikaté uličky, větrné mlýny a nádherné pláže. V mnohém se podobá nejkrásnějšímu a také […]
Země divů i relaxu – Albánie
Průzračné moře, komfortní ubytování i služby, atmosféra historických uliček, ale i nádherná divoká příroda. A co je moc příjemné – všechno tu pořídíte mnohem levněji než v Česku. Albánie vás nadchne! Albánie už dávno není místem politických nepokojů. Proměnila se v bezpečnou oázu klidu, která nabízí vyžití jak pro vyznavače lenošení na pláži, tak pro milovníky divoké přírody a výšlapů s batohem na zádech. […]
Jestřábí ráj v srdci oceánu
Devět ostrovů v Atlantickém oceánu, které náleží Portugalsku a my je známe pod názvem Azorské ostrovy. Jsou krásné v každém ročním období, ne nadarmo jsou přirovnávány k Novému Zélandu. Barevná jezera sopečného původu, vinice a pastviny, smaragdové lesy, horká vřídla, vulkány a krátery. To jsou Azorské ostrovy! Leží v Atlantiku, přibližně 1 500 km od portugalského Lisabonu. Dnes […]
Ráj na zemi: Azorské ostrovy
Toužíte po netradiční dovolené, jež vás svou rozmanitostí naprosto nadchne? Vydejte se na Azorské ostrovy, kterým se ne nadarmo přezdívá evropská Havaj. Zelené svahy pokryté hortenziemi, smaragdová jezera a nesčetné vodopády končící v oceánu z paměti nevymažete. Strhující exotická příroda, pohodová atmosféra a koloniální architektura. Tak by se dalo ve zkratce popsat souostroví ležící v Atlantském oceánu […]
Krása a zdraví
Když se zakousnete a vaše zuby jásají
Zuby chtějí péči, pravidelné čistění, návštěvu u zubaře a sem tam jim dopřát hýčkání u dentální hygienistky. A pozor, váš jídelníček jim také není lhostejný. Obecně zubům nesvědčí příliš sladké, kyselé či tvrdé potraviny. Najdou se ale i jídla, která zubům vyloženě svědčí. Která to jsou? Čedar je nejlepší Sýry, především ty tvrdé, jsou bohaté na […]
Jak na to: Dokonalá barva jako od kadeřnice
Ten pocit, když máte čerstvě nabarvené a vyfoukané vlasy, je k nezaplacení. Škoda jen, že barva se po čase začne vymývat a měnit odstín. Správnou péčí můžete vymývání zpomalit. Blednutí a vymývání barvy zná asi každá žena, která si kdy barvila vlasy. Zatímco blondýnky trápí nežádoucí žluté odstíny, brunetky zase ty zrzavé. Chcete-li si udržet barvu vlasů krásnou a zářivou […]
Dopřejte svým vlasům hýčkající lázně
V létě vlasy dostávají pořádně zabrat. Jak jim můžete pomoct získat opět jejich původní sílu. Jak vrátit vlasům přirozený lesk a pružnost? Pomohou vám hydratační masky i rostlinné oleje. Vsaďte například na kokosový olej, ideálně panenský za studena lisovaný. Nejúčinnější je nanést ho na vlhké vlasy po každém umytí. Výživnou bombou je pak zábal, který si klidně […]
Oheň v krku, požár na hrudi
Pálení žáhy je nepříjemný pocit, který zná téměř každá z nás. Jako by vám někdo zapálil ohýnek přímo za hrudní kostí! Přijde po vydatném jídle, kávě, sklence vína a klidně i jen tak. A i když to není životu nebezpečné, dokáže pěkně otrávit den. Dobrá zpráva? Mnoho toho zvládnete vyřešit doma, bez léků z lékárny. Na žáhu platí babské rady i selský […]
Magický svět
Jak chytře zkrotíte chlapa?
Kdo vám dá srdce na potkání, kdo je romantik a kdo spíš dobrodruh, s kterým je těžké udržet krok? Máme pro vás skvělé triky, jak muže snadno prokouknete a dostanete z něj to nejlepší. Beran (21. 3. – 20. 4.) Věčný rebel v srdci. Je jako startovní pistole – rychlý, žhavý a nevyzpytatelný. Když se zamiluje, hned to cítíte, a vrhne se do vztahu […]
Mocné kameny mi dodaly sílu přežít zlé časy
S každým dnem jsem cítila, jak mi ubývají síly. Lékaři měli jasno ‒ lepší už to nebude. Já však věřila, že se stane zázrak, že se zase vzchopím. Bývala jsem vždy tak zdravá a plná síly. I ve věku, kdy už moje vrstevnice ztrácely elán a energii, já měla pocit, že ještě můžu skály lámat. Ale jednoho dne zničehonic […]
Andělské karty odhalí budoucnost
Můžete být sebevětší realistka, ale jakmile dojde na čarování, anděly, karty a budoucnost, stejně vždycky podlehnete? Vyzkoušejte andělské karty. Naučíme vás, jak jim můžete lépe porozumět. Jemná energie andělů působí jako tichý spojenec, který vás podporuje, když potřebujete najít odvahu nebo pochopení. Magie není jen v kartách, ale hlavně v tom, jak se umíte otevřít krásám, které […]
Poznáte andělská znamení?
Věříte, že k vám andělé mohou promlouvat? Je dobré vědět, jak to dělají, abyste pak mohla jejich zprávy vnímat a přijímat. Jak poznáte andělské znamení a jak je požádat o pomoc, abyste se jí také dočkala? Andělé jsou duchovní bytosti se zvláštními schopnostmi. Vedou nás, chrání a provází životem. Nejsou omezováni prostorem a časem a touží nám pomáhat. Pomocí signálů nám dávají […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Mýty moderní doby: Zázračné amulety a záhady Turínského plátna
enigmaplus.cz
Mýty moderní doby: Zázračné amulety a záhady Turínského plátna
Jsou technologie a víra kompatibilní? V japonské čtvrti Akihabara se zdá, že ano. Zdejší šintoistický chrám nabízí amulet, který má chránit počítače před viry a jinými problémy. Tento moderní přístup
Boudová a Tuna: Řeknou si ano, nebo se rozloučí?
nasehvezdy.cz
Boudová a Tuna: Řeknou si ano, nebo se rozloučí?
Nela Boudová (57) a Jan Tuna (52) léta žili bez společné domácnosti. Teď asi herečce dochází trpělivost a chtěla by to změnit. Ale není už pozdě na velká gesta? Herečka, známá ze seriálu ZOO Nové z
Vejce plněná kaviárem
tisicereceptu.cz
Vejce plněná kaviárem
Luxusní pochutina třeba na večírky. Trochu ze staré školy, možná, ale ani tak chuťově nezklame! Suroviny na 4 porce 1 balení červeného či černého kaviáru (cca 80–95g) 8 vajec 100 g másla sard
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Muslimské Waterloo: K triumfu křesťanům pomohl pastýř
historyplus.cz
Muslimské Waterloo: K triumfu křesťanům pomohl pastýř
Tábor, odkud sleduje vývoj bitvy, nechal obehnat palisádou. Kolem ní rozestavil příslušníky své elitní černošské gardy. Jenže navarrské rytíře nikdo a nic nezastaví. Skrze muslimské voje si prosekají cestu až na vrchol kopce a vrhnou se na Miramamolinův stan. Chalífa propadne panice a z bojiště raději uprchne. Tisíce svých vojáků nechá napospas rozzuřeným křesťanům!   Muslimové
První sluchátka Hermés inspirovala slavná kabelka
epochalnisvet.cz
První sluchátka Hermés inspirovala slavná kabelka
Vůbec první sluchátka od módního domu Hermès byla vyrobena experimentálním laboratoří Hermès Ateliers Horizons. Elegantní gadget si vyžádal dva roky vývoje a chlubí se ručně šitou hovězí kůží a kovovými povrchovými úpravami inspirovanými ikonickou kabelkou Kelly. A tomu odpovídá i cena 315 000 korun. Značka Hermès se poprové ponořila do světa prémiového zvuku a
Ocitla jsem se s Adélkou v minulosti?
skutecnepribehy.cz
Ocitla jsem se s Adélkou v minulosti?
Ztratila jsem se v mlze i s vnučkou, stalo se to v lese nedaleko zříceniny. Najednou jsme začaly potkávat divné lidi v historických kostýmech… Zaslechla jsem mnoho příběhů o hradech, kde se to duchy jen hemží. Dokonce znám dva lidi, kteří mi přísahali, že v těch místech zažili něco podivného. Moc jsem těm povídačkám nevěřila, až se mi jednou něco takového stalo.
Dáváme věcem druhý život: Staré, ale nikoli k ničemu
panidomu.cz
Dáváme věcem druhý život: Staré, ale nikoli k ničemu
Je hezké, když si schováváte staré či nepotřebné věci, že se jednou můžou hodit. Jenže aby se to stalo, je potřeba ještě druhý krok. Oživit je, dát jim novou funkci a obvykle jim také dopřát zkrášlovací kúru novým nátěrem. Proměnit nepotřebné v potřebné a vysloužilé ve znovu sloužící je jednodušší, než se může zdát. Takové úpravy
Příběh Titanicu, který se stal mementem a fascinací pro generace
epochaplus.cz
Příběh Titanicu, který se stal mementem a fascinací pro generace
Příběh Titanicu, největšího parníku své doby, je jedním z nejznámějších námořních příběhů v historii. Jeho první a zároveň poslední plavba v dubnu 1912 skončila tragédií, která si vyžádala životy více než 1500 lidí. Od té doby se stal Titanic mementem a fascinací pro generace. V tomto článku se podíváme na jeho příběh a na to,
ROUDNICKÉ VINOBRANÍ
epochanacestach.cz
ROUDNICKÉ VINOBRANÍ
Letos poprvé podle nového konceptu – přímo v historickém jádru města a pro všechny zcela zdarma. Hlavní program se odehraje na Karlově a Husově náměstí. Návštěvníci se mohou těšit na víno, burčák, pestrý street food i tradiční staročeský jarmark. http://kulturaroudnice.cz/akce/355731-nahled.html  
Budoucího českého astronauta Aleše Svobodu čeká trénink přežití na moři i parabolický let ve stavu beztíže
21stoleti.cz
Budoucího českého astronauta Aleše Svobodu čeká trénink přežití na moři i parabolický let ve stavu beztíže
Stíhací pilot a člen záložního týmu astronautů Evropské kosmické agentury (ESA) Aleš Svoboda nastupuje do druhé etapy své přípravy na budoucí misi do vesmíru. Osm týdnů intenzivního tréninku v Kolíně
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz