Svědomí nás dokáže potrápit i kvůli věcem, které jsme nemohli úplně ovlivnit.

Vždycky jsem si myslela, že moje dcera Eva je silná osobnost, kterou jen tak nic nerozhází. Bez problémů prošla střední i vysokou školou, byla atraktivní, ale ne namyšlená a vyznala se v lidech. O přízeň chlapců neměla nouzi, rozhodně je ale nestřídala.

Za dveřmi stáli cizí lidé

S Marcelem chodila asi půl roku. Připadal mi jako sympatický, tichý mladý muž. S temperamentní Evou vytvářeli dobrou dvojici. Pak se ale rozešli. Důvod mi dcera nesdělila. Za několik týdnů jsem si všimla, že se Eva úplně změnila.

Najednou přestala chodit do společnosti a vypadalo to, že jí něco hodně trápí. Chtěla jsem vědět, jestli nepotřebuje s něčím pomoci, ale nechtěla se mi svěřit. Jednoho dne, když jsem byla sama doma, někdo zazvonil.

Za dveřmi stál vážně se tvářící starší pár. Žena měla uslzené oči. Nejprve jsem myslela, že jsou to lidé z nějaké sekty, ale pak mě ta paní slovně napadla, že jsem zavinila smrt jejího syna.

Snažila jsem se vysvětlit, že jde patrně o nějaký omyl. Chtěla vědět, zda jsem matkou Evy, a když jsem přikývla, řekla mi, že jsem svoji dceru měla lépe vychovat. Pak se dvojice otočila a zmizela.

Neunesl zklamání

Jakmile Eva přišla domů, tak jsem jí řekla, co se stalo. Byla z toho hodně zaražená. Pak se rozpovídala. Ti lidé, kteří u nás zazvonili, byli Marcelovi rodiče. Bývalý dceřin přítel totiž nesl jejich rozchod opravdu těžce.

Snažil se s ní dát znovu dohromady, ale třikrát ho odmítla. Neunesl zklamání a vzal si život. Oběsil se v rodném domě na půdě.

Zanechal po sobě dopis na rozloučenou, kde Evu sice neobviňoval, ale bylo jasné, že právě ona je příčinou, proč strašný skutek spáchal.

Dcera Marcelovou sebevraždou dodnes trpí, i když jsme se jí s manželem snažili stokrát vysvětlit, že za cizí slabost nenese odpovědnost. Od té doby neměla několik let žádný vztah. Doufám, že se jednou vzpamatuje.

Alena E. (56), Tachov