Myslela jsem, že o něm vím všechno, ale opak byl pravdou. Navenek zábavný a milý člověk nebyl tím, za kterého jsem ho pokládala. Z přítele se vyklubal sobec a zdatný manipulátor!
Po rozvodu jsem nechtěla být sama ani chviličku. Manžel mě opustil kvůli o hodně mladší ženě s dvěma malými dětmi, a stal se z něho tatínek na plný úvazek. Doslova! Ta jeho nová mu totiž hodila děti na krk a šla vydělávat. Prý, když už je v důchodu, tak má dost času.
Za rozvod jsem si mohla sama
Naštěstí měl tolik rozumu, že si nechal od svých nových potomků říkat strejdo, aby nebyl zbytečně trapný. A tak chodil s dvěma malými caparty po parku a nevěděl, co dřív. Občas jsme se tam spolu dopoledne setkali. Samozřejmě ve vší počestnosti!
Zůstali jsme přáteli. Moc dobře jsem si uvědomovala, že na našem rozchodu mám taky podíl. V posledních letech jsem byla bez nálady a jen si pořád stěžovala.
Přestala jsem o sebe dbát, protože večer jsem už neměla sílu si barvit vlasy, nebo patlat na obličej nějakou masku. Pepovi to zdánlivě nevadilo a tvrdil, že mě rád takovou, jaká jsem. Já mu tu lež uvěřila.
Nemohla jsme se divit, že když na něho zamrká pohledná mladice a trochu mu natře med kolem pusy, neodolá. Navíc byl Josef moc hezký chlap. A o ty je nouze! Rozešli jsme se v klidu a na všem dohodli.
Práci jsem už nezvládala
Nyní se mi svěřoval se svými starostmi. Měl jich hodně, ale já také… „Maruško, co jsem to provedl. Večer jsem utahaný jako pes, ale ta moje by řádila…“ povzdychnul si a do mě vjel vztek. Přece ho nikdo nenutil, aby si našel o tolik let mladší ženskou!
Je přece jasné, že ho jen využívá… Odevzdával jí celý svůj důchod, který měl víc než slušný. A hlavně hlídal její potomky a ona měla klid. O to víc jsem se nažila najít nějakého mužského. Nemusel to být žádný ideál.
Netoužila jsem po penězích ani nějakém luxusu. Prostě jsem jen chtěla někoho na popovídání a trávení volného času, kterého jsem měla z ničeho nic nadbytek. Kvůli nemocným zádům jsem to v práci vzdala a odešla do předčasného důchodu.
Už mě nebavilo žebrat o neschopenku a potom ještě poslouchat výtky šéfa. Jenže, vydržet na nohou celý den jsem už coby prodavačka nezvládala.
Sbalila jsem hodinového manžela
Do seznamování jsem se vrhla po hlavě. Využila jsem všech možností na internetu i v novinách nebo místní seznamce. Pořádala takové ty seznamovací akce, ale bylo to nanic. Všude jen samé ženské! I o hodně mladší, než jsem byla já.
Potom mi pomohla náhoda a já se seznámila, nebo spíš on se mnou, s takovým tím hodinovým manželem. Na zavolání přijel, opravil, přitloukl nebo odstěhoval. Služeb té agentury jsem využila několikrát, ale tentokrát poslali takového trochu divného pána.
Skoro jsem měla výčitky svědomí, že po něm něco chci, protože byl moc nervózní a všechno popletl. Snažila jsem se ho uklidnit, ale měl prý trému. Byla jsem totiž jeho první zákaznice! Ještě nevěděl, co říkat a co si může dovolit.
Svěřil se mi se vším a já jemu na oplátku taky. Padli jsme si do oka a po necelém roce jsem se k němu nastěhovala. Bydlel v hezkém malém domečku hned za městem a měl i zahrádku s potokem.
Nastěhoval si k sobě kamarádku
To místo mě úplně okouzlilo. K čemu platit drahý nájem v bytě, když jsem si mohla takhle užívat přírody přímo před jeho, a nyní i svým, prahem? Tři roky utekly jako voda a já si svůj život bez Josefa neuměla vůbec představit.
Nebyla to žádná vášnivá dech beroucí láska, ale hezký poklidný vztah plný vzájemné důvěry. No, spíš mojí důvěry k němu! Jednoho dne mě totiž postavil před hotovou věc: „Nastěhuje se k nám moje kamarádka!
Už jsem jí připravil pokoj,“ oznámil mi tónem, který nesnesl žádnou odmluvu. Nechápala jsem, o čem mluví. Kamarádka? A jaká? A kde ji z ničeho nic vzal? Jenže, jeho dům, jeho pravidla.
Do poslední chvíle jsem doufala, že kamarádka bude nějaká dávná spolužačka či rodinná přítelkyně. Ale už první pohled na tu ženskou mě zbavil všech iluzí. Byla to pěkná mrška!
Pořád na mě oba mrkali
Zmalovaná jako plakát, umělá prsa a mini pod zadek. Platinová blondýna celá v růžovém! A to jí mohlo být jen o pár let méně, než mně! Jen jsem polkla, ale ona hned zašvitořila: „Já jsem nějaká Ester! Doufám, že spolu budeme vycházet!“ Potom na mě mrkla!
Ani jsem nechtěla domýšlet, co tím myslí. Můj a teď už i její Josef ale byl nesvém živlu. Předváděl se a naparoval jako páv. Nebo spíš kohout na smetišti. Hned ráno rozdal úkoly:
„Ty Marie, připravíš oběd a taky koukej pořádně uklidit, aby se tady naší Esterce líbilo! A ty, Ester, se mnou půjdeš na nákupy. Pořídíme něco hezkého, rajcovního!“ A mrknul. Na nás obě! Měla jsem toho právě dost. Přece se nenechám takhle ponižovat!
Neměla jsem ale kam jít. Byt jsem pustila a syna jsem do svých problémů zatahovat nemohla. Nezbývalo, než se s prosbou o radu a pomoc obrátit na svého bývalého. Na exmanžela!
Nečekaná nabídka
Našla jsem ho, jako vždy, v parku u pískoviště. Pokřikoval hystericky na děti a bylo zřejmé, že hlídání nezvládá. „Včera jsme se pohádali do krve. Vyčetla mi i to, že jsem nezapnul pračku. No chápeš to? Je prostě na mě moc mladá a živočišná.
Už bych si zasloužil trochu klidu,“ stěžoval si hned, aniž by se mě zeptal, jak se mám. Neurazila jsem se. Trpělivě jsem ho vyslechla, ale nijak se nevyjadřovala. Musela bych mu od plic říct, jaký je naiva!
Když konečně zmlknul, byla řada na mě, abych si také postěžovala. Všechno jsem mu vylíčila, aniž by o to nějak moc stál. Ale překvapil mě. „Vzala bys mě zpátky? Mohli bychom si něco malého pronajmout společně!“ navrhnul a já úplně zjihla.
Tohle řešení mě nenapadlo ani ve snu! Měla jsem v plánu ho požádat o finanční výpomoc, nebo tak něco. Ale sestěhování bylo o moc lepším řešením!
Čeká mě nový život
Exmanžel byl vždycky dost technicky zdatný a tak mě ani nepřekvapilo, když hned vytáhnul z kapsy nějaký ten chytrý telefon a na internetu v něm začal hledat podnájmy. Bylo jich celkem dost, ale drahých.
„Spolu to nějak zvládneme!“ ubezpečil mě a hned zamluvil rezervaci. Prohlídka nebyla nutná. Byt byl i se zařízením připravený k nastěhování. „Tak co jsi uvařila?“ ptal se výhrůžně Pepa, když se vrátil obtěžkaný balíčky s Esterkou z nákupů.
Na plotně nic nebublalo a ve vzduchu žádná vůně… „Nic!“ odpověděla jsem mu a mrkla. V kapse jsem měla papírek od bytu a v peněžence kartu od společného konta. Těšila jsem se, že na něm za chvíli nezůstane nic. Druhé nic pro toho zrádce Josefa!
Byla jsem volná a připravená na nový život. Nové dobrodružství se svým starým, ale o moc hodnějším exmanželem!
Marie O. (60), Jablonec nad Nisou