Když člověk přijde o někoho ze svých nejbližších, je to kruté. A pokud neví, proč k tomu došlo, tak se bolest násobí!

Žila jsem ve šťastném manželství s mužem, se kterým jsem začala chodit už v mládí hned po maturitě. Narodily se nám dvě děti, nejprve syn Adam, dva roky poté dcera Adéla. Vypadalo to, že oba budou bezproblémovými potomky.

Nikdy neměli potíže ve škole, byli přátelští, měli hodně kamarádů. Kolem sedmnáctého roku života se ale u dcery něco změnilo.

Změnila se a nikdo nevěděl proč

Zatímco do té doby se mi Adéla se vším svěřovala, najednou se z ní stala uzavřená tajnůstkářka. Přičítali jsme to jejímu dospívání, ale situace se spíše zhoršovala.

Navenek bylo všechno v pořádku, Adéla měla pořád na gymnáziu skvělé známky a dostala se na vysokou školu.

Čím dál víc to ale vypadalo, jako bychom žili v jedné domácnosti s úplně cizím člověkem. Stávalo se, že občas odešla na víkend někam pryč a neřekla nám, kam jde a kdy se vrátí. Byla dospělá, takže si mohla dělat, co chtěla.

Pokoušeli jsme se s ní znovu sblížit, ale chovala se k nám chladně a někdy až odmítavě.

Pokud ji něco trápilo, nechtěla se s tím někomu svěřit. Jednu sobotu opět kolem poledne odešla. Netušila jsem, že tehdy svoji dceru vidím naposledy!

Nejstrašnější chvíle v životě

Adéla se nevrátila ani v neděli večer. Začali jsme obvolávat její kamarádky, alespoň ty z minulosti nebo takové, o kterých jsme věděli. Nikdo o ní neměl žádné informace. To už jsem se o dceru hodně bála. V pondělí v podvečer u nás někdo zazvonil.

Za dveřmi stáli policisté. Dozvěděli jsme se, že Adélu našli mrtvou v lese. Pravděpodobně spáchala sebevraždu, protože vedle těla se našly prázdné obaly od léků. Prožívala jsem nejkrutější období svého života.

Nikdo netušil, proč to Adéla udělala, nenechala po sobě žádný dopis na rozloučenou. Dodnes se rozbrečím, kdykoliv si na dceru vzpomenu. A ačkoliv už od té doby uplynulo patnáct let, stále nic nechápu a ani mi to nikdy nebude dopřáno.

Marie L. (60), Tábor