Když jsem se dozvěděla, že zeť mou dceru podvádí, rozhodla jsem se té ženě pomstít. Netušila jsem, že to není zeťova milenka, ale jeho mocná nadřízená.

S Otou se dcera seznámila po škole. Byl o třináct let starší a Eliška se cítila dospěle, když se jí podařilo ulovit zralého a dobře zabezpečeného muže. Já tehdy dupala vzteky, ale marně. Eliška byla až po uši zamilovaná.

Byl starší, až moc chytrý, poučoval jí i mě. S velkou pracovní kariérou se u mé dcery počítat nedalo. Byla kadeřnicí po mně a na malém městě bylo kadeřnic víc než moc. Dokonce i já, zkušená, se bála o každou stálou zákaznici.

Ulevilo se mi tedy, když Oto požádal Elišku o ruku. Myšlenky na její nejistou budoucnost se tím rozptýlily. Dcera se s velkou radostí nechala od nastávajícího manžela živit.

Byl dceři nevěrný?

Na zeťovi jsem přestala hledat chyby a dcera si užívala života plnými doušky. Nedokázala si představit, že by klid mohlo něco narušit, já ji však nabádala, že by bylo lepší si manžela pojistit dítětem. Říká se, že kadeřnice jsou největší drbny.

Od každého se dozví něco a ve finále ví víc než sami aktéři. Ani já jsem nebyla výjimkou. Nechtěla jsem se celé dny bavit o počasí, a tak jsem se svými zákaznicemi probrala všechno. Postupně jsem tak pojala podezření, že je zeť mé dceři nevěrný.

Dobrat se k pravdě mi trvalo dlouho, každou svou zákaznici jsem nenápadně zpovídala a ověřovala si informace od té předešlé, abych si byla zeťovou nevěrou jistá. A už jsem dokonce věděla, která mrcha se podbízela mému zeti.

Když přišla do našeho salónu, jen co usedla a začala si diktovat, jak chce ostříhat, škodolibě jsem se usmála.

Už se nebude líbit!

Odcházela s nepřirozeným křiklavým přelivem, s jednou stranou vlasů kratší a na temeni jí kralovalo vrabčí hnízdo. Když jí došlo, co jsem udělala, předvedla hysterickou scénu. Mně se ale ulevilo. To má za dceru!

Přišla jsem domů a hned mezi dveřmi potkala rozlíceného zetě a v obýváku brečela dcera. Manžel seděl zdrcený na gauči a jen nechápavě krčil rameny. „To máš za to, že se pelešíš s jinou! Mou holčičku nikdo podvádět nebude!“ pustila jsem se do zeťáka.

Vytáčel se a opakoval stále do kola, že neví vůbec, o čem je řeč. Že to je jeho nová nadřízená, nic s ní nemá a nikdy neměl. Mladí se ještě chvíli hádali, zeť pak práskl dveřmi a odešel.

Ležela jsem v posteli a ujišťovala dceru, že jsem jí určitě zachránila rodinu a štěstí. Ta jen brečela do polštáře, až únavou usnula.

Všechno bylo jinak

Vztahy v rodině tím dnem ochladly. Zeť si sice za tři dny pro dceru přijel, ale se mnou přerušili všechny styky. A netrvalo ani týden a v mém salonu se také citelně ochladilo. Po měsíci už jsem zvedala telefon jen pro rušení rezervací.

Procházka po městě pro mě byla peklem, všichni si na mě ukazovali nebo se otáčeli zády. Nemělo smysl vysedávat před zrcadlem a čekat, že někdo zariskuje a přijde se ke mně nechat ostříhat.

Je to už půl roku, a já nastoupila do místní restaurace jako výpomoc v kuchyni. Nejhorší ale na tom všem je, že se nakonec ukázalo, že ta žena, která byla podle zaručených zpráv zeťovou milenkou, byla ve skutečnosti šťastně vdanou matkou dvou malých dětí.

Marie (58), Ostrava