Člověk to nemá nikdy vzdávat. Pochopila jsem to při svém dlouhodobém boji se zákeřnou nemocí. Důležitá je však i podpora nejbližších. Bez nich by to nešlo.
Držím v ruce fotografii, kterou skutečně miluju. Jsem na ni v moři a právě dostávám krásnou, mokrou pusu od delfína. „Babi, ten tě ale má rád.“ Směje se na mě moje vnučka. Ano, můj milovaný delfín. Konečně se mi splnil sen a já si s těmito ušlechtilými zvířaty zaplavala.
A navíc to bylo na Varaderu. Na Kubě, kam jsem se už řadu let chtěla podívat. Pořád jsem čekala a své sny odkládala na neurčito. Až moje nemoc mě přesvědčila o tom, že nemá smysl na nic čekat a sny je třeba si plnit neustále.
Rakovina mě zaskočila
Když jsem si před časem nahmatala bulku v prsu, dost jsem se vyděsila. Běžela jsem rychle k lékaři. Udělali mi biopsii. Byla pozitivní. Byl to velký šok, přesto jsem se s tím nijak netajila a svým nejbližším jsem to řekla hned.
Oznámila jsem to i v zaměstnání a šla na nemocenskou. Čekala mě operace prsu a 6 cyklů chemoterapie. O vlasy jsem přišla hned po první dávce. Doma jsem nosila šátky, mimo domov paruku. Holou hlavu jsem mít nemohla kvůli vnučce, která se mě bála.
Ještě nebylo vyhráno
Rakovinu prsu se podařilo úspěšně vyléčit. Bohužel za čtyři roky se objevil jiný druh rakoviny. Léčba lymfomu si vyžádala 8 cyklů chemoterapie v kombinaci s biologickou léčbou. Moc mě podpořila rodina a kamarádi.
I když musím říci, že obě nemoci byly velké síto na lidi kolem mě. Hodně lidí z mého života odešlo, ale myslím, že to bylo proto, aby udělali místo lidem, kteří v mém životě být mají. Nemoc mě také přiměla změnit mé životní hodnoty.
Naučila jsem se vážit si života. Stále se učím vážit si sama sebe a mít se ráda. A snažím se užít si život. Dělat věci, které miluju a nic neodkládat.
Velká cesta
Proto hned, jak mi lékaři řekli, že léčba úspěšně skončila, jsem se rozhodla, že pojedu na Kubu. Byl to můj dlouholetý sen. Byl to nádherný zájezd a jako bonus jsem si při něm splnila i další sen.
Miluju delfíny, chytrá a přátelská zvířata. Celý život jsem snila o tom, že s nimi někdy přijdu do blízkého kontaktu, že je pohladím, že si s nimi zaplavu ve vodě. To vše se mi splnilo.
Zážitky teď nosím v sobě a jsou mojí velkou zásobárnou energie a životního optimismu.
Vždy, když mi je trochu slabo nebo mě přepadne nejistota či špatná nálada. Také se mi to stává. Ale stačí vytáhnout tu fotku s delfínem a hned je mi jasné, že není čas na žádné chmury. Už za měsíc totiž odjíždím do Peru,plnit si další sen.
Vím, že nemoc může udeřit kdykoli znovu, ale nemá smysl o tom přemýšlet.
Nepodléhat panice
Dnes už vím, že je důležité nepodlehnout nemoci psychicky, ale žít svůj život dál. Já měla velkou motivaci v rodině a velkou vůli se uzdravit. Dnes mě na nad vodou drží nejen nejbližší a přátelé, ale také mé plány.
A těch je ještě na celý dlouhý život.
Milena H. (61), Prostějov