Od jisté doby opravdu věřím, že psychika je pro tělesné zdraví nejdůležitější. Kamarádka to věděla už dávno a díky tomu zvládla to, v co nikdo ani nedoufal.
Magda přichází svižným krokem. Na zádech batůžek, oblečená do sportovního a celá jen září. Čeká tu na ni na zahrádce naší oblíbené vinárničky a říkám si, jak jen to všechno dokázala. Jsem šťastná, protože je to moje nejlepší kamarádka a málem jsem o ni přišla.
Před necelým rokem to bylo všechno úplně jinak.
Slova byla k ničemu
Seděly jsme tehdy ve stejné vinárně a u stejného stolku jako dnes. Magda si objednala místo obvyklé sklenky vína panáka slivovice. Rychle ho hodila do sebe a pak mi oznámila, že má rakovinu štítné žlázy.
Doktoři se prý tvářili dost vážně a na operaci musí už příští týden. Chtěla jsem něco říct, ale slova mi uvázla v krku. Co také povědět, čím je možné utěšit svou nejlepší kamarádku v takové chvíli. Bezmocně jsme na sebe hleděly a já jí pevně stiskla její kostnatou ruku.
Měla ji stejně studenou jako vždycky.
Vyzvala ji na souboj
Tehdy se mi Magda podívala pevně do očí a řekla. „Jiřinko, já se nedám, já tu mrchu musím porazit.“ Pak se jen tak zlehka usmála a začala se bavit o něčem úplně jiném. Ale co řekla, to také dodržela.
Její odhodlání bylo maximální. Ale s chutí bojovat odešla do nemocnice. Když se u její postele čekala, až se probere z narkózy, jímala mě hrozná úzkost. Magda vypadala hrozně a přiznávám, že jsem tehdy v dobrý konec moc nevěřila.
Ale už za dva dny se kamarádka dostatečně oklepala. A i když byla slabá, dokázala se radostně a optimisticky dívat kolem sebe.
Hlavně hodně smíchu
Seděla na posteli a vzpomínali jsme na různé humorné zážitky, které jsme spolu během života absolvovaly. Magda se smála,jak jen to bylo k jejímu zdravotnímu stavu možné. Operace se zdařila, ale čekalo se na histologii a a na další postup léčby.
Ale Magda mezitím už plánovala s notýskem v ruce, kam pojede za dva měsíce na hory a v létě k moři. Jakoby úplně ignorovala svůj stav.
Komplikace ji neporazily
Situace se ale poněkud zamotala. Pooperační výsledky nebyly příznivé a Magda musela absolvovat ještě další operaci, intenzivní léčbu a nakonec ještě lázně. To vše stále s pevnou vírou, že už v létě pojedeme k tomu moři.
Dokonce mě přiměla k tomu, abychom tenm zájezd zaplatily. Měla jsem o ni vážně hrozný strach a proto jsem zájezd koupila. I když jsem se domnívala, že to budou jen vyhozené peníze.
Začala žít naplno
Když téměř po roce dostala od doktorů jasnou zprávu, že je zdravá, ihned se vrhla do života plnou parou. Byla hodně zesláblá, ale začala cvičit, plavat. Přece nepojedu k tomu moři jako troska.
Musím trochu budovat svaly. Smála se Magda na celé kolo. I teď ke mně přichází z posilovny. Za dva dny odlétáme na Kanáry. Už se nemůžeme obě dočkat.
Jiřina D. (57), Kolín