V tom domě jsem žila od dětství. Se sousedkou Alenkou jsme se také dobře znaly a vždy spolu vycházely. Bohužel všechno zničila klevetivá paní, která neměla co na práci.

Balím opatrně jeden hrníček z babiččina čajového servisu, za druhým. A slzy mi přitom tečou proudem. „Babi, babi, kdybys to viděla. Co bys asi řekla?“ Myslím si, že bys nad tím mávla rukou a řekla mi. „Vykašli se na to.

Hlavu vzhůru a jedeme dál.“ Jenže ono to babi vážně nejde. Mám tu v domě z ostudy kabát. Nebo možné ne. Vlastně nevím. Nicméně jsem naprosto zničená a bydlet tady nechci už ani o minutu déle, než to bude nutné.

Hned odpoledne se jdu podívat na dva podnájmy. Ještě štěstí, že mi ten tvůj vzácný čajový servis schová u sebe kamarádka. S tím bych se do podnájmu nevešla. Sedla jsem si do mého oblíbeného ušáku. I ten musím dát pryč.

Rozbrečela jsem se naplno a nahlas. Proč se to všechno vlastně stalo?

Krásné dětství

Jsem velký pamětník tohoto domu. Bohužel z dob mého dětství a mládí tu už nikdo nezbyl. Přitom tady u nás v domě byla kdysi taková legrace. My děti spolu chodily do školy, slavili se tu společně i silvestry.

Na Štědrý den se u pana Vavrouška na chodbě, zpívali koledy. Ženské si tu půjčovaly různé potraviny, hrnce, zavařovací sklenice i peníze. Předávaly si také tajné rodinné recepty. A hlavně, vycházeli jsme spolu všichni pohromadě v pohodě.

Rozprchli jsme se do světa

Když jsme my, mládežníci, v domě dospěli, většina se vdala a oženila a odešla bydlet jinam. Naše rodiče nás postupně bohužel také opouštěli. A já zůstala v domě nakonec se svým manželem a dětmi jediná starousedlice.

Obyvatelé ostatních bytů se postupně měnili. Hned vedle nás se nastěhovala Božena s dospívajícími dětmi a trochu neukázněným manželem. Nejenže neustále vykuřoval na chodbě, ale často chodil také domů v dost podroušeném stavu, pozdě v noci.

Cigaretový kouř nám táhl do bytu a noční hádky Boženy s opilým mužem nás budily. Pro dobré sousedské vztahy jsme se to s mužem snažili vydržet a nevyvolávali zbytečné konflikty.

Božena pěkně zatrpkla

Našemu trápení udělala konec sám Boženčin manžel, když jednoho dne definitivně odešel ke své milence. Děti už byly také dospělé a odstěhovali se. Božena zůstala sama a začala si hojit své bolístky.

Především tím, že na nikom nenechala nit suchou a neudržela jazyk za zuby i s těmi nejintimnějšími informacemi. Věděla jsem, že je s ní nejlepší se bavit jen o počasí a nic jí nesvěřovat. Přes moji opatrnost mě nakonec přece jen dostala.

Alenka byla fajn

Naštěstí se tou dobou do vedlejšího bytu nastěhovala Alenka se svým přítelem. Byl to milý mladý pár. Hned jsme se dali do řeči. Měli malou holčičku. Věděla jsem, že Michal by se rád s Alenou oženil.

I když byl mladý, na rodinu a děti měl celkem jasný, konzervativní názor. Alenka nějaký papír z úřadu, jak svatbě říkala, nepovažovala za nutný. Byla lékařka, milovala svou práci a velká část péče o malou holčičku proto připadla na Michala.

Miloval svou dceru, a tak mu to nebylo zatěžko.

Ráda jsem vypomohla

Nakonec jsem tu byla ještě já. Vždy jsem Michalovi pomohla s malou Alicí, když bylo potřeba. Stali se z nás prima parťáci. Dobře jsme si rozuměli, zasmáli se. V životě by mě nenapadlo, že za tím někdo bude hledat něco jiného.

Michal byl o generaci mladší a já ho brala jako svého syna a Aličku jako vnučku. Zkrátka mi něco uniklo.

Pořád hledal matku

Nevěnovala jsem proto absolutně žádnou pozornost stále troufalejším pohledům Michala. Nedošlo mi, že se mnou otevřeně flirtuje. Věděla jsem, že mu v dětství zemřela matka a jeho intimní doteky jsem brala jako touhu po mateřském objetí, po mateřské lásce.

Byla jsem vážně hloupá. Bohužel naše sousedka byla příliš všímavá a vše ještě dokázala patřičně opepřit.

Strašlivý skandál

Jednou, když jsme zase šli s Michalem s Aličkou z pískoviště, vyřítila se z domu jeho žena Alenka. Byla celá rudá vzteky a křičela na mě a to taková hrubá slova, že bych je od ní nikdy nečekala.

Teprve v tu chvíli jsem si uvědomila, že mě Michal celou dobu drží za ruku. Došlo mi, co si asi myslí, ale nemělo smysl nic vysvětlovat. Jak jsem později zjistila, u nich doma právě vrcholila partnerská krize.

A ona konečně našla viníka. Najednou věděl celý dům, že to jsem já, kdo svedl chlapa od rodiny. Kdo se snaží připravit dítě o otce. Proto se teď stěhuju pryč. I když jsem nic neudělala, s Michalem nic neměla, jsem tady jak na pranýři a musím pryč.

Ivona R. (59), Chomutov