S manželem jsme na sebe ošklivě křičeli. Ve chvíli, kdy jsem mu chtěla vrazit facku, se stala neuvěřitelná věc…

Nikdy jsem na duchy ani jiné nadpřirozené jevy nevěřila. Před třemi lety se však přihodilo něco nevysvětlitelného, co můj postoj změnilo.

Od té doby věřím, že i když někdo zemře, tak na nás svým způsobem stálé dohlíží a pokud je to třeba, tak dokáže do našich životů zasáhnout.

Spokojené manželství

S mým mužem Františkem jsme měli více méně pohodové manželství. Příliš často jsme se nehádali. Když už k tomu ale došlo, stálo to za to. Oba jsme totiž dost temperamentní a tvrdohlaví.

Nějakou dobu v sobě dokáže vztek dusit, ale když to pak bouchne, vypadá to u nás doma jako v nějaké španělské telenovele.

Vybuchli jsme

Před třemi roky jsme se začali jednoho dne hádat kvůli naprosté hlouposti. Už si ani nepamatuji, o co přesně šlo, ale určitě to byla nějaká prkotina, jako třeba neuklizené nádobí z myčky, nevynesené odpadky a podobně.

Dalo se to úplně normálně a v klidu vyřešit, jenže jsme byli oba podráždění z práce, a tak i taková maličkost stačila k tomu, abychom hádku vystupňovali do zbytečného extrému.

Snad poprvé za celé manželství jsme na sebe opravdu hodně hlasitě křičeli a kdybychom měli po ruce nějaký hrnek nebo talíř, tak není vyloučeno, že bychom jej po sobě nehodili.

Dveře nešly otevřít

Vzteky jsem byla celá rudá a Františkovi jsem měla sto chutí jednu vlepit. Už jsem proti němu vztahovala ruku, když se ozvala velká rána. Oba jsme se lekli. Podívali jsme se po sobě a oba jsme se trochu zklidnili.

Pak jsme si uvědomili, že jen bouchly dveře od pokoje. To nečekané přerušení nám oběma trochu zchladilo hlavy. Chtěla jsem se jít uklidnit do ložnice, ale zjistila jsem, že dveře nejdou otevřít. Pak to zkusil František, ale také mu to nešlo.

Nemohli jsme ven

Vypadalo to, že se dveře tím bouchnutím nějak rozbily. Jenže pak jsme zjistili, že nejdou otevřít ani dveře na balkon, přes který bychom se mohli dostat do ložnice, protože spojoval oba pokoje.

Byli jsme uvězněni v obývacím pokoji a marně jsme hledali způsob, jak se dostat ven. Nějaká neznámá síla nás držela uvnitř!

Svatební fotografie

Rázem bylo po hádce. Řešili jsme, jak se dostat z místnosti ven. Manžel se pokusil i rozbít okno, ale ani to se mu nepodařilo. Sklo jeho údery jako zázrakem vydrželo. Ta divná situace nás zase rychle dala dohromady.

Podívala jsem se na naši svatební fotografii, kde byla i moje již zesnulá maminka. S tatínkem měli krásné manželství, které trvalo bezmála čtyřicet let. „Omlouvám se,“ řekla jsem Františkovi. „I já,“ odpověděl a políbil mě.

Zasáhla maminka?

V tu chvíli se dveře pokoje náhle otevřely. Dodnes netuším, co se to tehdy stalo, ale jsem přesvědčená, že nás v tom pokoji držela moje milovaná maminka, dokud moje a Františkovi emoce nevychladly a opět jsme se nesmířili.

Natálie P. (54), Český Krumlov