Nikdy bych nevěřila, že bych mohla být magnetem pro duše mrtvých. Přesto jsem v sobě jednoho ducha nosila několik dlouhých let…

Dozvěděla jsem se to čirou náhodou, když mi bylo patnáct let, a přijela k nám na návštěvu Antonie – matčina sestřenice z druhého kolene, které se již řadu let zabývala spiritualitou a tajně dělala různé seance.

Za minulého režimu se takové věci nesměly, tak se o tom běžně nemluvilo. O Antoniiných schopnostech věděla jen rodina a její nejbližší přátelé.

Neměla jsem kontrolu

Seděli jsme všichni společně v obýváku, popíjeli čaj a jedli koláč, když se na mě Antonie najednou svýma pronikavýma očima zadívala a pak zničehonic vyzvala ducha ve mně, aby promluvil.

Zmateně jsem se na ni podívala. Uvnitř mě zamrazilo a nemohla jsem ze sebe najednou vydat ani hlásku. Ústa jsem měla sevřená a cítila jsem, že mě v tu chvíli ovládá někdo jiný. Pak jsem začala hystericky křičet. Nebyla jsem schopná žádné sebekontroly.

Příběh Lotty

A pak se stalo něco neuvěřitelného – najednou jsem vnímala sebe samou jako zcela jinou bytost. Jmenovala jsem se Lotta a žila jsem v Německu. Byla jsem vdova se třemi dětmi.

Neměli jsme peníze ani na jídlo, a tak jsem se odhodlala k zoufalému činu – ke krádeži.

Chytili mě, zatkli a zavřeli do vězení. Moje děti zůstaly na pospas osudu. Ve vězení Lotty onemocněla a zanedlouho zemřela. Se svými milovanými dětmi se nestihla rozloučit. Její duše nikdy nedošla klidu.

Do těla malých dětí vstupovala proto, aby je chránila, a opouštěla je, až když byly dospělé.

Rozhovor v němčině

Pak, ani nevím jak, jsem se z transu dostala. Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem pochopila kdo jsem a kde se nacházím. Maminka mi později sdělila, že během té doby, kdy jsem byla mimo sebe, tak Antonie s duchem té ženy mluvila.

Rozhovor prý probíhal v klidu, v německém jazyce, a mluvila jsem dokonce i změněným hlasem. Po dlouhém přemlouvání se Antonii podařilo ducha osvobodit a jeho nešťastná duše mohla odejít do světla. A já byla konečně svobodná.

Strážný anděl

Když jsem pak večer ležela v posteli, pocítila jsem zvláštní smutek. V duši jsem měla prázdno. Bylo to, jako bych ztratila kus sebe. Přemýšlela jsem o tom všem a uvědomila jsem si, že se mi v dětství skutečně přihodilo několik podivných věcí.

Vzpomněla jsem si na několik příhod, kdy chybělo opravdu málo a mohla jsem přijít k nějakému úrazu, ale pokaždé mě něco uvnitř mě na nebezpečí včas upozornilo.

Myslela jsem si, že to bylo jen pouhé štěstí, ale dnes vím, že to Lotty nade mnou držela ochrannou ruku.

Výjimečný dar

Od toho dne jsem se na svět mrtvých a živých dívala jinýma očima. Začala jsem se s Antonií pravidelně vídat a učila jsem se od ní. S pomocí karet nahlížím do minulých životů a předvídám budoucnost.

Také umím číst lidem z ruky a navést je na správnou cestu. Mnoho lidí se ke mně vrací, aby mi poděkovali. Svoji mimořádnou schopnost vnímám jako velký dar, kterého si moc vážím a využívám ho k dobrým věcem.

Kateřina P. (60), Liberecko