Mirka byla už od kolébky naše princeznička. I když jsme se snažili ji nerozmazlovat, vždy jsme nebyli tak přísní, jak by bylo záhodno.

Ale museli jsme si na ni dost dlouho počkat, takže není divu, že jsme nedokázali být důslední a přísní. Navíc byla jako obrázek. Tmavé husté vlásky, které měla v první třídě dlouhé až do pasu, velké hnědé oči a usměvavá pusa.

Byla také stejně chytrá jako hezká, takže nám už v době, kdy chodila na základní školu bylo jasné, že jednou budeme mít doma vysokoškolačku.

Pletla klukům hlavy

Samou radost nám dělala i na gymnáziu. Mně jen trochu znepokojovalo, kolik se kolem ní točí kluků. Ona je v tom hodně podporovala. Nestačilo jí, že za ní pálí jeden, nebyla spokojená, dokud po ní nebláznili všichni. Ne snad, že by s nimi něco měla.

Ale bavilo ji plést klukům hlavy. Po gymnáziu přišla vysoká škola. Mirka měla vždycky moc ráda přírodní vědy, od geologie po botaniku, a tak šla studovat ochranu přírody.

Po škole nastoupila do zaměstnání dvě hodiny jízdy od nás. Byla to práce, která ji zajímala, a navíc jsme tam měli po tetě byt. Říkala jsem si, že taková krásná, chytrá, samostatná mladá žena nemůže zůstat dlouho sama. Bohužel jsem se pletla.

Víceméně opakovala pořád to samé, jako na gymnáziu a na škole. Když jsme se jí doma vyptávali, co chlapci, kdy už se usadí a kdy se dočkáme vnoučat, jen se smála. Ale když se jí přehoupla třicítka začala z toho být rozladěná.

Chodila se ženáčem

Uplynulo pár let. To už jsme byli opravdu nervózní. A pak se ke mně donesly ty drby. Jedna známá, která dojížděla za prací do města, kde pracovala i Mirka, se mě zeptala, co je pravdy na tom, že má dcera nějakého ženáče.

Nic jsem nevěděla a pořádně mě to zarazilo. I když si naše dcera s muži zahrávala, byla jsem přesvědčená, že by si nikdy nezačala se ženatým chlapem. Když o víkendu přijela, začala jsem se jí vyptávat.

Vytáčela se, tvrdila, že nic vážného není na obzoru. Ale nakonec řekla něco, co mě zarazilo. „I kdybych nakrásně měla něco s ženatým chlapem, můj problém to není.

Já za to nemůžu, že si některé ženské nedokážou chlapa udržet.“ Při příštích návštěvách byla taková zamlklá, pobledlá nebo naopak naštvaná a vzteklá. Zanedlouho jsem si všimla, že začíná přibírat. A tak jsem na ni uhodila.

Vysadila antikoncepci

Rozplakala se, vypadalo to, že je opravdu nešťastná. Chvíli trvalo než se uklidnila natolik, aby mi odvyprávěla, co se stalo. S tím ženatým chlapem se seznámila v práci. On bral jejich flirtování jako hru a to ji štvalo.

Chtěla, aby se do ní zamiloval, a vyzkoušela na něj všechny své triky. Dosáhla jen toho, že s ní měl intenzivní poměr. Rozvádět se ale nehodlal. Jak to dopadlo, je už asi jasné. Mirka vysadila antikoncepci a nechala to osudu. Otěhotněla dřív, než čekala. Chvíli sbírala odvahu, než to Petrovi, tak se onen floutek jmenoval, řekla.

Kráska v nesnázích

Čekala nějaké hromobití, ale také to, že se nakonec rozvede. Jenže to se nestalo. Naštvaný byl, to ano. Dokonce tak, že nechtěl, aby ho nechala do rodného listu napsat jako otce. Pokud jde o rozvod, jasně řekl Mirce, že kvůli ní se nerozvede. Ani omylem.

Dcera se rozhodla dítě si nechat. Ovšem téměř okamžitě znovu rozhodila sítě. Teď byla matka samoživitelka, krásná a v nesnázích.

Jezdilo k ní několik jejích kamarádů ze školy, z práce, i známí, které tak různě posbírala. S námi o nich moc nemluvila, ale častěji se zmiňovala o nějakém Karlovi. Byl o něco starší, vybudoval si slušnou kariéru a byl samozřejmě zadaný.

Mirka na něm pracovala dost dlouho. Ve vztahu měl sice nějaké problémy, ale s přítelkyní byl dlouho, takže se Mirce hned nedařilo. Nakonec nám ho ale přivedla představit. Vypadal solidně a k jejímu chlapečkovi se choval hezky.

Do roka byla dcera znovu těhotná a slavili jsme svatbu. Všechno vypadalo idylicky. Jenže už pár měsíců po narození Lindušky jsem byla svědkem velké hádky mezi Mirkou a jejím manželem. Vyčítala mu vše, od peněz po hudbu, kterou poslouchá. Hlavně však to, že ona musí být doma.

Prostě odešla

Zanedlouho to vypadalo, že je na mateřské Karel. Chodil do práce, a když se večer vrátil, hodila mu Mirka obě děti na krk a šla se bavit. Snažila jsem se jí promluvit do duše, ale marně.

Nakonec, když bylo Lindušce jedenáct měsíců, si potajmu sebrala věci a z flámu už se nevrátila. Nechala jen dopis, že ji to mrzí, ale že se nechce dát uvázat k plotně. Od té doby se s Karlem staráme o dvě děti.

Není to jednoduché a občas mě překvapuje, jak to Karel zvládá. Na zetě můžeme být hrdí, zato za dceru se stydíme. Kdyby Karel chtěl, mohl by ji žalovat za opuštění dítěte. Myslím, že to neudělal jen kvůli nám.

O dceři nemám žádné zprávy, jen jednou poslala pohled z Tunisu, z kurzu potápění, takže špatně na tom asi nebude. Pokud by se chtěla vrátit, já bych ji s otevřenou náručí nevítala. Zachovala se odporně a doufám, že za to jednou bude pykat. Také doufám, že ji v budoucnu nenapadne, že by chtěla své děti zpět.

Dana Dvořáková (67), Středočeský kraj