Nikdy předem nevíme, jaká budou mít naše rozhodnutí jednou následky.

V životě to někdy bývá tak, že zkušenější člověk se ujímá toho méně zkušeného a radí mu. Ve svých padesáti letech jsem měla ve spoustě věcí jasno.

Když k nám do práce nastoupila o čtvrt století mladší kolegyně Lucie, která se v životě teprve rozkoukávala, ráda jsem se jí ujala.

Dala na moje doporučení

Po půl roce jsem byla její důvěrnicí. Jako první jsem se tak dozvěděla, že Lucie je v jiném stavu. Bohužel se nejednalo o zamýšlený důsledek vztahu a lásky, ale pouze o komplikaci po náhodně strávené noci s člověkem, se kterým by být nikdy nechtěla.

Lucie stála před těžkým dilematem ohledně svého svědomí: má si dítě nechat? Chtěla znát můj názor. Uvedla jsem mnoho praktických důvodů, proč by si tím zkazila život. Lucie šla na interrupci a zdálo se, že se s tím brzy vyrovnala.

Po půl roce ale jednoho dne přišla do práce celá pobledlá, nevyspalá a vyděšená. Ptala jsem se jí, co se děje, ale nechtěla mi to nejprve říct. Až po mém naléhání šokovala svým zážitkem: prý jí uprostřed noci přišla strašit duše dítěte, kterého se zbavila!

Prožila jsem to na vlastní oči

Lucie byla z celé události úplně zničená. Nabídla jsem se, že další noc přespím u ní, aby se uklidnila a nebála. Myslela jsem si, že se jedná o podvědomé psychické důsledky dřívějšího rozhodnutí. Sama jsem ale tu noc zažila děsivé vidiny:

kolem půlnoci jsme obě dvě spatřily přízrak malého děcka, vznášející se ve fialovém oparu a hledící na nás vyčítavýma očima. Předtím jsem na věci mezi nebem a zemí nevěřila, tohle mě ale přesvědčilo. Nevěděla jsem, co Lucii poradit.

Mladá kolegyně zanedlouho odešla z práce a přestala komunikovat. Později jsem se dozvěděla, že prodělala ústavní léčbu na psychiatrii.

Když jsem to vyprávěla jedné kamarádce, zajímající se o esoteriku, řekla, že se asi jednalo o rozzlobenou duši, která se měla narodit za každou cenu. Co je dnes s Lucií nevím, ale na tu strašidelnou noc nikdy nezapomenu!

Věra S.(53), Brno