Přesvědčila jsem se, že magické síly existují. Bohužel to trvalo jen krátce.

Dnes lidé navazují kontakty hlavně prostřednictvím internetu. Platí to i pro nás, starší generaci. Vždycky mě zajímaly věci mezi nebem a zemí a tak jsem hledala spřízněné duše. Jednu takovou jsem našla v Alici, ženě o něco mladší. Pocházela ale z Moravy, takže se naše debaty omezily jen na ten internet.

Dárek, který jsem nečekala

Probraly jsme postupně všechno možné, od numerologie přes astrologii až po magii. Jednoho dne mě Alice překvapila zprávou, že má cestu do Prahy a mohly bychom se tedy vidět. Samozřejmě jsem to přivítala, i když ve mně byla malá dušička.

Asi to znáte: s někým si dlouho dopisujete, uděláte si o něm určitý dojem a skutečnost to pak může narušit. V případě Alice se ale nic takového nestalo. Nezvala jsem ji domů, sedly jsme si do mojí oblíbené kavárny poblíž Václavského náměstí. Z očí do očí jsme si rozuměly stejně dobře jako na internetu.

Při rozloučení mě pak moje známá překvapila. Podala mi menší černou kostku. Na můj zvědavý pohled řekla, že je to zdroj magické energie. Má doma prý ještě jeden, dostala je oba od ezoterika z Polska.

Tvářila jsem se trochu nedůvěřivě, takže mě Alice s úsměvem ujistila, že se brzy přesvědčím o tom, jak kostka funguje.

Vyzkoušela jsem to sama na sobě

Ještě nikdy předtím jsem podobný magický předmět v ruce neměla. Cítila jsem se trochu nejistě. Nevěděla jsem, co s tou kostkou mám vlastně dělat. Netušila jsem ani, jestli ji má vidět manžel.

Příležitost k tomu, abych se přesvědčila, co kostka umí, jsem dostala celkem brzy.

Dostala jsem chřipku s docela obtížným průběhem. Zpočátku jsem se léčila tak, jako obvykle: bylinkové čaje, spánek, odpočinek. Moc to nezabralo. Vzpomněla jsem si na dárek od Alice.

Vyndala jsem kostku ze svého nočního stolku, kde jsem ji měla uloženou a stiskla ji v dlaních.

Pocítila jsem něco jako slabý zásah elektrickým proudem. V první chvíli jsem se polekala a kostka mi spadla na zem. Vzala jsem ji zpět do dlaní a zkoušela si představovat, jak do mého těla proudí energie, která mě uzdraví. Netrvalo dlouho a cítila jsem chvění snad v každé buňce.

Nebylo to nepříjemné, jednalo se o takové teplé proudění. To už mi bylo jasné, že kostka opravdu něco dokáže. A protože jsem se z chřipky vyléčila opravdu bleskově, ještě během téhož dne, definitivně jsem uvěřila v její magické schopnosti.

Skončilo to ze dne na den

Nyní už jsem se necítila hloupě, když jsem o kostce řekla svému muži. Nejprve mi nevěřil, viděl ale na mě, jak rychle jsem se zbavila chřipky. Byl ochoten ten zdroj energie vyzkoušet, až bude něco bolet jeho. Netrvalo to dlouho, manžela chytly záda a nemohl se skoro narovnat.

Dala jsem mu kostku do ruky a řekla, jak s ní má zacházet. Když po čtvrt hodině jeho bolest úplně ustala, tvářil se sice dál nechápavě, ale už věřil, že máme doma zázračný předmět.

V následujících týdnech jsem kostku použila víckrát na různé své známé nebo příbuzné.

Pomohla i vnučce, která se popálila o horký hrnec. Spálenina se jí vyléčila neuvěřitelně rychle. Z magického zdroje energie jsem se ale těšila jen tři měsíce. Potom najednou přestal fungovat. Napsala jsem o tom Alici a ta mi sdělila smutnou zprávu.

Onen známý v Polsku, od něhož kostku měla, tragicky zemřel při železničním neštěstí. Ani kostka, kterou měla Alice, už nic nevyzařovala.

Obě jsme pochopily, že onen známý byl prostředníkem nějaké vesmírné energie, kterou dokázel pomocí černých kostek přenášet na dálku. Dnes už se opět léčím běžnými prostředky, ale na zázraky dál pevně věřím.

Monika N., (61), Praha