Ten neobyčejný muž seděl na recepci a na někoho čekal. Snad na tu starší ženu, která náhle zkolabovala? Zachránil ji a pak zmizel.

Je tomu už téměř dvacet let, co jsme vyrazili jako rodinka na dovolenou do Chorvatska. Naše děti chodily ještě do školy, Eliška na střední a Pepík končil základku.

Ten den bylo dusno, bylo jasné, že se brzy přižene bouřka. Seděli jsme před polednem na recepci a vyčkávali až se otevře jídelna. Zejména Pepík, náš syn, se nemohl dočkat oběda.

Upoutal pozornost

Byl protivnější než jindy. Také další děti ostatních rodičů, o mnoho menší, pobíhaly a zlobily více než jindy. Do dveří najednou vstoupil vysoký, štíhlý muž, vlídně se rozhlédl a kývl hlavou na pozdrav.

Bylo na něm cosi podivuhodného, okamžitě na sebe upoutal pozornost – a to nejen mou, ale i všech ostatních okolo. I děti zmlkly, dokonce i náš Pepík přestal nervózně poskakovat a opakovat dokola, že má hlad. Muž se posadil do křesla proti vchodovým dveřím a měl laskavý, vyrovnaný výraz.

Někoho vyhlížel

Z muže vycházela zvláštní energie, která odzbrojovala všechny v místnosti. Všichni malí rošťáci brzy stáli kolem něho a každý mu něco vyprávěl, v různých jazycích. Muž se usmíval a občas nějaké z dětí pohladil po vlasech.

Zakrátko k tajemnému muži přivezla jedna maminka chlapce na vozíčku, protože si to přál. I on byl šťastný, když jej muž chytl za ruku a chvíli si s ním povídal.

Přes všechnu tu pozornost, kterou věnoval svému okolí, stále ale nespouštěl oči z vchodových dveří, jako by někoho vyhlížel. Ten muž mě fascinoval, nemohla jsem od něho odtrhnout zrak.

Zdálo se mi dokonce, že kolem něj září namodralé světlo, jako by ho obklopovala nějaká záhadná aura. Najednou muž zpozorněl, narovnal se, až se zdálo, že je připravený rychle vyskočit. Do dveří v tu chvíli vkročila starší dvojice se dvěma dětmi.

Byli to také Češi jako my. Na ženě bylo vidět, jak moc je vyčerpaná. I přesto ze všech sil podpírala svého muže, který se opíral o hůl. Kolem poskakovali dva čilí vnoučci. Vyčerpaná žena se najednou zničehonic zapotácela a v mdlobách padala k zemi.

To už náš tajemný muž bleskurychle vyrazil a stihl zmírnit její pád. Lidé se sbíhali, recepční volal záchranku. „Já jsem lékař!“ řekl ten muž anglicky a okamžitě se pustil do oživování.

V pravý čas

Když dorazila sanita, ženu předal do jejich péče. Jakmile skončil zmatek kolem nečekaného dramatu, tajemný zachránce byl pryč. Nebyl nikde k nalezení. Už jsme ho neviděli. Marně se po něm ptala zachráněná žena, když ji po několika dnech přivezli z nemocnice.

Tam jí prý lékaři řekli, že jí ta rychlá pomoc zachránila život, protože se jí zastavilo srdce. Byla to otázka několika minut, kdy musela přijít odborná pomoc. Dlouho jsme to na hotelu všichni probírali.

Toho muže viděli naposledy jít po pláži, až zmizel z očí, jako by se rozplynul. Byl to snad anděl, který přišel tu ženu zachránit, aby se mohla dál starat o svého nemocného manžela a malé děti neztratily babičku?

To už nám dnes nikdo nepoví. Já jsem ale přesvědčena o tom, že andělé strážní jsou mezi námi a občas nám podají pomocnou ruku tak, jako tehdy v Chorvatsku.

Alena (66), Břeclav