Dlouhé roky jsme měli za samozřejmé, že jednou všechno předáme našemu synovi. O to větší bylo naše překvapení, když firmu odmítl.
Rodinnou firmu jsme s manželem založili před třiceti lety. Pavel vyráběl nábytek na zakázku, já vedla účetnictví a vyřizovala objednávky. Postupně jsme vybudovali dílnu s více než dvaceti zaměstnanci a naše děti, David a Tereza, tím vším žily odmalička.
David chodil s tátou do výroby a vyučil se v oboru, Tereza zase pomáhala mně v kanceláři. Předpokládali jsme, že jednou firmu převezme David. Prostě nám připadalo samozřejmé, že syn bude pokračovat v tom, co vybudoval jeho otec.
Vždycky jsme měli jasno
Když jsme s Pavlem začali přemýšlet o tom, že už si chceme odpočinout, zdálo se nám, že nastal správný čas. Davidovi bylo pětatřicet a už několik let vedl výrobu. Tereza měla na starosti obchod, komunikaci se zákazníky a velkou část administrativy.
Přesto jsme při rodinných obědech pořád říkali: „Až to jednou převezme David…“ Dnes mě až píchne u srdce, když si uvědomím, kolikrát u toho Tereza seděla a mlčela. Jednou jsme si děti pozvali na oběd s tím, že tentokrát už chceme všechno probrat vážně.
Pavel měl dokonce připravené podklady k převodu firmy. David se na ně chvíli díval a pak řekl: „Já ji nepřevezmu.“ Manžel úplně ztuhl. Myslela jsem si, že chce odejít ke konkurenci nebo začít něco vlastního.
David ale zavrtěl hlavou: „Já chci zůstat. Jen nechci být ředitel. A hlavně si myslím, že firmu má vést Tereza.“ David pokračoval. Práce v dílně ho bavila, chtěl navrhovat nábytek, řešit výrobu a pracovat s lidmi.
Jednou větou obrátil naše plány naruby
Při představě, že bude celé dny jednat s bankou a řešit smlouvy, se mu prý svíral žaludek. Pak řekl: „Já bych tu firmu možná dokázal řídit. Ale Tereza ji už dávno řídí. Jen jí tak nikdo neříká.“ Začal nám připomínat věci, které jsme brali jako samozřejmost.
Když jsme přišli o velkého zákazníka, právě Tereza našla nové odběratele. Prosadila nový web, začala spolupracovat s architekty a vyjednala zakázku, která nám pomohla překlenout slabší období.
Manžel to nejdřív bral jako odmítnutí
Pavel se s nastalou situací smiřoval nejhůř. Připadalo mu, že David odmítá něco, co pro něj celý život budoval. Nakonec si spolu sedli a všechno si vyříkali. O pár dní později jsme si promluvili s Terezou a dospěli ke kompromisu.
Rodinou firmu jsme na děti převedli rovným dílem,Tereza se stala jednatelkou a převzala obchodní a finanční vedení. David dál vede výrobu a zásadní rozhodnutí dělají společně. A musím uznat, že jim to spolu klape. Jistě i proto, že oba dělají to, co je nejvíc baví a naplňuje.
Iva Š., 61 let, Olomouc