Šlo jen o bujarou fantazii nebo mají děti skutečně schopnost, nahlédnout za oponu našeho běžného vnímání?

Když bylo naší dceři Ivaně dvacet let, seznámila se s Jaroslavem. Byla to velká láska. Nebylo dne, kdy by ji u nás Jaroušek nenavštívil. Brzy nám začalo být s manželem jasné, že se z něj vyklube náš budoucí švagr.

To se také stalo. O necelý rok později ji požádal o ruku. Dcera samozřejmě souhlasila a tak jsme pár měsíců nato už plánovali svatbu.

Stali jsme se prarodiči

Když se vzali, přenechali jsme jim náš malý byt a přestěhovali jsme se do sousedního města. Měli jsme tam byt po manželových rodičích, který jsme předtím krátce pronajímali, takže to nebyl žádný problém.

A také jsme byli rádi, že můžeme mladým tímto způsobem pomoci do začátku. Od svatby totiž neuběhl ani měsíc, když nám dcera oznámila radostnou novinku, a sice, že s Jarouškem čekají miminko. O osm měsíců později přišel na svět vnuk Aleš.

Jezdil k nám na víkendy

Nevím, zda jsem z jeho narození měla větší radost já nebo Ivana s Jaroslavem. Už jsem se nemohla dočkat toho, jak budu Aleška jakožto správná a milující babička rozmazlovat. Nejprve k nám mladí s vnukem (nebo my k nim) jezdili na návštěvu skoro každý víkend.

Ale jakmile Alešek trochu povyrostl, brali jsme si ho s manželem k sobě i na celý víkend. Mladí si mohli alespoň trochu odpočinout a věnovat se sami sobě. Když byl vnouček u nás, často jsme s ním chodili na procházky.

Přízrak na konci cesty

Jednou, bylo to zkraje jara, jsme si udělali výlet do zahrádkářské kolonie. S manželem jsme tam měli malou zahrádku, tak jsme ji chtěli po zimě zkontrolovat. Šli jsme po úzké cestičce, podél plotu, když se Alešek zničehonic zastavil.

Zůstal stát na místě jako solný sloup a prstíkem ukazoval na konec cesty. Když jsme se ho zeptali, co se stalo, řekl nám, že se bojí jít dál, protože tam vidí velikého psa. Já ani muž jsme tam žádného psa neviděli.

Vnuk byl však natolik rozrušený, že bylo téměř vyloučené, že by si to vymýšlel. Řekla jsem tedy manželovi, ať jde zahradu zkontrolovat sám a že my s vnukem na něj počkáme na nedalekém dětském hřišti.

Viděl jeho ducha?

Následující víkend, když jsme měli Aleška zase na hlídání, jsme se vydali na procházku do stejného místa. Všechno proběhlo stejně jako před týdnem, Alešek opět viděl velikého psa. Začali jsme pátrat, co by za tím mohlo být.

Při náhodném rozhovoru s jedním zahrádkářem se manžel dozvěděl, že tam začátkem roku jeden bezohledný řidič srazil psa. Byl to černý ohař. A tak se ptám, je skutečně možné, že náš malý vnuk spatřil ducha toho pejska?

Soňa J. (56), Znojmo