Kamarádka uměla vyčíst, kdy mi hrozí nějaké nebezpečí.

Někteří lidé na osud věří, jiní považují podobné věci za náhodu. Já sama jsem byla vždy spíš skeptická, ale život mi několikrát ukázal, že ne všechno se dá racionálně vysvětlit.

Velkou zásluhu na tom má moje kamarádka Jarmila, která se už řadu let věnuje vykládání karet.

Začala jsem to brát vážně

Poprvé mě opravdu zaskočila ve chvíli, kdy mi oznámila, že se naše rodina brzy rozroste. Jen jsem se tomu zasmála. Moje dcera byla tehdy svobodná a o žádném vážném vztahu jsem nevěděla. O to větší šok přišel asi o týden později. Dcera se mi svěřila, že čeká dítě.

Chodila s přítelem teprve krátce a sama byla z nečekané zprávy překvapená. Od té doby jsem předpovědi Jarmily nebrala na lehkou váhu. Když mě jednou upozornila na hrozící úraz doma, snažila jsem se být opatrná.

Dávala jsem pozor při úklidu, vaření i práci na zahradě. Nějakou dobu se nic nedělo a já si začala myslet, že tentokrát se spletla. Pak jsem ale nešikovně sáhla na rozpálený pekáč a bolestivě si popálila ruku.

Zase se to vyplnilo

Jednou mi oznámila něco, že mě v určitou středu potká nehoda související s automobilem. Namítala jsem, že sama neřídím a do auta sedám jen výjimečně. Přesto jsem se rozhodla nic neriskovat.

V osudný den jsem zůstala doma a nevyšla ani na ulici. Krátce po páté hodině mi ale zazvonil telefon. Volal manžel. Hned z tónu jeho hlasu jsem poznala, že se něco stalo. Oznámil mi, že měl autonehodu.

Naštěstí vyvázl bez vážných zranění, ale zpráva mě natolik vyděsila, že jsem začala nervózně přecházet po bytě a zároveň s ním telefonovala. V tom jsem zakopla o práh, ztratila rovnováhu a tvrdě dopadla na zem. Výsledek? Zlomená ruka a několik týdnů v sádře.

Když jsem pak seděla v nemocnici a čekala na ošetření, došlo mi, že se předpověď kamarádky opět naplnila. Jen trochu jinak, než jsem si představovala. Od té doby už se nesnažím osud přechytračit. Když se má něco stát, člověk tomu prostě neuteče.

Alena B. (57), Brno