To, co se nám zdá, může mít spojitost se skutečnými událostmi, třeba i hodně dávnými.

Už od mládí jsem si většinou vždy druhý den pamatovala, co se mi předchozí noc zdálo. Někdy to byly sny docela děsivé, jindy příjemné. Mívala jsem dokonce i sny na pokračování. Jeden takový mě pak ve zralém věku přivedl k neuvěřitelnému objevu.

Bylo to povědomé místo!

S manželem jsme měli krátce před důchodem. Finančně jsme na tom nebyli nejlépe, počítali jsme s tím, že budeme muset žít skromněji. Nevěděli jsme, nakolik se nám podaří udržet náš byt, který byl pro dva lidi přece jen dost velký.

Manžel byl vždy trochu flegmatik a nad věcí, já jsem se budoucnosti obávala více. Na jaře toho roku, kdy se vše stalo, se mi zdál hodně živý a dramatický sen. Byl o jednom místě v lese, které mi připadalo povědomé, ale nedokázala jsem si ho přesně zařadit.

V tom snu jsem byla tajným svědkem bitky dvou mužů o nějakou vzácnou věc. Co to bylo, to jsem nedokázala rozeznat, ale podle toho, jak tvrdě se prali, muselo jít o něco velmi hodnotného.

Probudila jsem se z toho snu těsně nad ránem, celá rozchvělá a s bušícím srdcem.

Už jsem neusnula a ty výjevy se mi neustále vracely do paměti. Bylo to tak po celý den. Svěřila jsem se s tím manželovi, ale ten mému snu nepřikládal žádnou zvláštní pozornost. Já jsem ho rovněž ještě nedávala do žádných souvislostí s nějakou skutečností; zanechal ve mně ale hlubokou stopu.

Sen se neustále opakoval

Během dalšího týdne se mi zdály už celkem normální sny, ale pak se všechno opakovalo, v ještě živější a působivější podobě. Jak už jsem napsala, na to, že mi některé sny pokračují, jsem už byla z minulosti zvyklá.

Nejvíc mě však trápilo, že jsem nedokázala poznat, kde se ta bitka dvou mužů odehrává. Přitom jsem věděla, že to místo stoprocentně znám a že jsem tam byla i ve skutečnosti. Ten se se pak opakoval s železnou pravidleností vždy jednou týdně.

Začala jsem si říkat, že mi tím možná chce osud něco naznačit. Protože jsem si ale nevzpomněla, kde ono místo je, nebylo mi to nic platné. Přišlo léto a my jsme se jako každý rok vydali do jižních Čech na chalupu ke známým.

Jezdili jsme tam vždy na dva týdny v červenci. Nedaleko byl rybník a kolem byla krásná příroda, jako stvořená k procházkám. A právě během jedné takové odpolední pěší túry jsem zažila šok.

Nejprve jsme to brali jako hru

Poté, co jsme přišli na jednu menší paseku, poznala jsem místo, kde se odehrával můj opakovaný sen. Zatočil se se mnou svět, vůbec jsem nemohla dýchat. Manžel i naši známí si mysleli, že se mi udělalo špatně od srdce. Já jsem chvíli seděla na pařezu a vzpamatovávala se.

Potom jsem známým vylíčila onen sen, který už manžel tak dobře znal. Na rozdíl od mého muže ho brali docela vážně. Říkali, že to určitě něco znamená, a že se na tomto místě nejspíš v minulosti něco důležitého stalo.

Dál to pokračovalo jako v nějaké detektivce. Vybavila jsem si přesně místo, kde se ti dva muži v mém snu prali. Nikdy jsem se nedozvěděla, jak ta rvačka dopadla. Našeho známého napadlo, že by tu mohl být někde zakopaný nějaký starý poklad.

Tajemné síly mi prý to místo ve spánku označily. Shodli jsme se na tom, že vše můžeme přinejmenším brát jako nějakou zábavnou hru, která nám zpestří dovolenou. Domluvili jsme se, že následující den zkusíme na pasece kopat. Ani já sama jsem od toho nic nečekala.

O to větší bylo i moje překvapení, když jsme skutečně nazítří narazili v zemi na nějaké staré mince. Bylo jich tam rozeseto několik. Zavolali jsme do archeologického ústavu. Přijeli odborníci a skutečně našli hotový poklad.

Nám patřilo nálezné. Trvala jsem na tom, že si ho máme rozdělit všichni, ale manžel i naši známí se shodli, že díky tomu mému tajemnému snu si ho zasloužím hlavně já!

Jarmila N., (61), Praha