Za výlohou mě úplně uhranuly. Musela jsem si je koupit. Byly poslední a měla na ně políčeno i jiná žena. Chodila si je zkoušet v noci ke mně domů jako duch.

Zamilovala jsem se do nich na první pohled. Stály vystavené ve výkladní skříni obuvi, která tvořila roh malebného náměstíčka v našem městečku na dlani. Kolem pospíchaly zástupy lidí a mě připadalo zvláštní, že si takových nádherných bot nikdo nevšiml. Propletla jsem se provazci spěchajících a postála před výkladní skříní.

Nejsem sama!

A byla bych tam vystála důlek, kdyby se vedle mě neobjevila další žena. Hleděla se stejným zaujetím na pár červených střevíčků a zřejmě se jí honily hlavou stejné myšlenky jako mně. Pohlédla na mě ve stejnou chvíli jako já na ni. Nebyla hezká.

Mohla být o deset let starší nežli já. Na sobě měla obnošený baloňák, kdysi bílý.

Vlněná sukně a proužkované tričko spolu neladily. Nejžalostnější byly její boty. Staré, obnošené, kdysi okrové. Dlouhé, hnědé vlasy měla mastné a neudržované. „Nádherné!“ pronesla jsem a vešla do obchodu. Vešla ihned za mnou. Usměvavá obsluha se nám okamžitě věnovala.

„Chtěla bych si vyzkoušet ty červené střevíčky, co máte ve výloze!“ řekla jsem.„Ty boty mám zamluvené já!“ ozvala se žena nepřátelským tónem. Pohlédla jsem na ni s údivem. „Ty boty jste měla zamluvené do dnešního oběda, ale nepřišla jste si pro ně.

Je mi líto, ale musím obsloužit paní před vámi! Jsou poslední!“ dodala a přeskočila zrakem na mě.

Usedla jsem. Padly mi. Připadaly mi na mých dlouhých, štíhlých nohou s francouzskou pedikúrou jako ulité. Prošla jsem se po obchodě za bedlivého zraku nepřátelsky vyhlížející ženy. Už neřekla ani slovo, ale sledovala mě nenávistným pohledem.

Sledovala mě celou cestu domů. Přibouchla jsem za sebou dveře.

Žena mě následovala až do patra, kde jsem bydlela. Dostala jsem strach. Bydlela jsem sama v malém bytečku na okraji panelového sídliště. Dveřním kukátkem jsem ji sledovala, jak stojí před mými dveřmi a doslova je hypnotizuje.

V noci jsem se probudila. Po mém bytě někdo chodil. Vylezla jsem z postele a k mému úžasu jsem spatřila ženu, se kterou jsem se setkala v obchodě. Na nohách měla moje baleríny! Stála jsem a němě zírala na podivné zjevení, které se zdálo být průhledné.

Mám ji doma?

Ten výjev se opakoval po několik nocí. Duch se procházel po mé domácnosti s mými novými střevíci, na kterých jsem si tolik zakládala. Svěřila jsem se přítelkyni.

Prozradila mi, že krátce předtím, než jsem se do města přistěhovala, došlo v té ulici na rohu s obuví k tragédii.

Dívka byla sražena autem v okamžiku, kdy běžela k výloze s botami, které chtěla ukázat své matce. Byla na místě mrtvá. Takže já jsem si vlastně koupila prokleté střevíce! Stačila lahvička svěcené vody, kterou jsem si naplnila v kostele a pokropila s ní boty.

V okamžiku, kdy si duch nazul střevíce, se najednou začalo z bot kouřit. Žena je skopla z nohou a s výkřikem zmizela! Od té doby jsou červené střevíčky pouze a pouze moje.

Žofie ( 50), Zlín