Na nějaký čas jsme doma skoro vůbec nepotřebovali lékárničku.
Ráda a často se toulám přírodou. Někdy s kamarádkou, občas s manželem, když se mi ho podaří vytáhnout ven. Bydlíme sice na sídlišti, ale nedaleko je rozsáhlý les, kam se dá chodit skoro v každém počasí. Loni v létě jsem se jednu neděli šla projít. Neměla jsem tušení, co zvláštního a tajuplného mě čeká.
Váhala jsem, zda ji utrhnout
Té rostliny jsem si všimla okamžitě. Nejsem sice žádný botanik, ale na první pohled mi bylo jasné, že vidím něco neobyčejného. Byla vysoká asi třicet centimetrů, měla zvláštní odstín zelené barvy a tvar, jaký jsem zatím nikdy nespatřila.
Na mechovém podkladu nedaleko jednoho stromu se vyjímala jako nějaký vetřelec. Chvíli jsem přemýšlela, jestli ji tam mám nechat nebo donést domů jako kuriozitu. Nad ochráncem přírody ve mně nakonec zvítězily zvědavost a sobectví.
Rostlinu jsem utrhla, abych si ji odnesla domů. Jakmile jsem ji měla v ruce, stalo se něco zvláštního. Cítila jsem, jak z rostliny proudí nějaká energie. Dva dny předtím jsem se při kuchyňských pracích doma řízla do prstu. Ta rána mě stále ještě bolela.
Poté, co se jí dotkla ona tajemná rostlina, bolest okamžitě ustala – a nejen to, rána se ihned zacelila. Dívala jsem se na to jako na nějaký nadpřirozený zázrak. On to také zázrak byl, nikdy jsem nic podobného neviděla.
Hned mě napadlo, že rostlina má nějaké léčivé schopnosti. A jak se ukázalo, nemýlila jsem se!
Přesvědčilo to i manžela!
Poté, co jsem rostlinu přinesla domů, udělala jsem takový malý pokus. Mohla jsem si to dovolit, protože manžel byl s kamarády na fotbale. Vzala jsem nůž a jemně jsem jím přejela po ruce. Vytvořila jsem malou ranku, ze které skoro ani netekla krev.
Potom jsem na ni přiložila rostlinu. Málem jsem vykřikla nadšením, když se mi moje předchozí domněnka potvrdila. Během půl minuty byla ranka skoro pryč. Vložila jsem rostlinu do papírového sáčku pro případ další potřeby.
Na příležitost jsem nemusela dlouho čekat. Manžel se vrátil z fotbalu dřív, než jsem čekala. Stěžoval si na to, že na něho leze nějaké nachlazení. Měl opravdu zarudlé oči a trápila ho rýma. Chtěl si vzít nějaké prášky a vitamíny a jít si lehnout.
Navrhla jsem mu, aby vyzkoušel rostlinu, kterou jsem našla. Podíval se na mě trochu jako na blázna, ale nechal se přesvědčit. Přejela jsem mu rostlinou po čele a po nose. Nejprve se nic nedělo, naopak to spíš vypadalo, že je manžel na rostlinu alergický.
Několikrát po sobě kýchl. Po několika minutách se tvářil zaraženě a nechápavě. Jak mi vzápětí sdělil, všechny potíže byly pryč. Teď už uvěřil, že na tajemné rostlině něco je.
A když jsem mu pak vyprávěla o tom, jak se mi hned vyléčily řezné rány, viděla jsem, že mi manžel věří.
Nikde jsme ji už nenašli
Přidali jsme rostlinu do domácí lékárničky. Ještě několikrát jsme se přesvědčili, jak rychle a spolehlivě léčí. Její energie by určitě nestačila na nějaké vážnější nemoci nebo těžká zranění.
Drobné šrámy, oděrky nebo běžná lehká onemocnění ale dokázala dát do pořádku během několika minut. Nechávali jsme si ji víceméně pro sebe, jednou jsme ji ale použili i na rozbité koleno vnoučka, když jsme ho měli na hlídání. Trvalo to skoro půl roku.
Na procházce jsem se pokoušela najít ještě další takovou rostlinu. Manžel mi s tím pomáhal, ale nikde už se taková nevyskytovala. Prohledali jsme i všechny možné internetové stránky. Rostlinu jsme nafotili a ptali se, jestli někdo neví, o jaký druh se jedná.
Zůstalo to bez odpovědi. Ta naše rostlina pak přestala ze dne na den působit. Nejspíš se všechna ta tajemná ozdravující energie z ní vyčerpala. Nechala jsem si ji vylisovat a máme ji doma už jen na ozdobu. Některé zázraky mají zkrátka jen krátkodobé trvání.
Marie N., (55), Jihlava
