Býval to zdroj bohatství zemí Koruny české a každý český král sem dosazoval spolehlivé úředníky. Přemysl Otakar II. by bez Kutné Hory nebyl „železný a zlatý“, Karel IV. by možná nevystavěl Karlštejn a nestal se císařem. Staroslavné město totiž ve velkém těžilo – střibro.

Kutná Hora má podobné štěstí jako Praha: je panoramatická, když se podíváte od jihovýchodu a zříte velkolepý chrám svaté Barbory, mohutnou jezuitskou kolej, malebný středověký Hrádek a zcela vpravo Vlašský dvůr, srdéčko se zatelelí.

A to nescházelo mnoho, aby bylo za husitských válek všechno zničeno, vyřádili se tu nejen kališníci, ale i Zikmund, šelma ryšavá. Pětilodní katedrála sv.

Barbory byla založena v roce 1388, kokuruje směle svatému Vítu a bohatí místní měšťané si ji sami zaplatili!

Velkolepá síťová klenba budí úžas, po roce 1620 byl chrám předán jezuitům, kteří si vedle postavili v barokním stylu své „ubytovací středisko“. To vedle stojící gotický Hrádek, ve kterém je dnes muzeum těžby stříbra, je možná nejstarší budovou města.

Kde to měl rád Václav IV.

Vlašský dvůr je nádherná stavba, která plnila roli mincovny (razil se tu stříbrný pražský groš) a zároveň královské rezidence. Nad krásou rytířského sálu, kde dnes jedná městské zastupitelstvo, se tají dech, právě zde podepsal král Václav IV.

Dekret kutnohorský, a mladičký Vladislav Jagellonský tu byl českým králem v roce 1471 dokonce zvolen. Neméně nádherná a honosná je zdejší kaple sv. Václava, která má pod podlahou pokladnici s okovanými dveřmi.

Ve městě je řada dalších kostelů většinou barokní podoby, gotiku v sobě nezapře jen chrám sv. Jakuba, i v něm ovšem najdete velkolepý barokní oltář a mohutné, zdobné varhany.

Perlou gotické architektury je tzv. Kamenný dům v Radniční ulici, který si na konci 15. století nechal postavit měšťan Prokop Kroupa.

Jak to v Kutné Hoře žije?

Historické centrum není velké, zato tu najdete překvapující množství restaurací. Většina se celkem zdařile poprala se středověkým charekterem domů, v nichž sídlí, stejně tak není problém najít ubytování s autentickým, někdy až gotickým interiérem.

V již zmíněné jezuitské koleji dnes sídlí Galerie středočeského kraje, která se zaměřuje na současné výtvarné

umění. Na Palackého náměstí je v Sankturinovském domě Galerie Felixe Jeneweina, která vystavuje sugestivní plátna tohoto

poněkud pozapomenutého malíře.

Na Rejskově náměstí si všimněte mohutné gotické kašny s výzdobou skoro katedrální. Nepřehlédnutelný je Dům u tří králů na Havlíčkově náměstí se svými barevnými freskami. A pokud nejste psychicky labilní, musíte vidět kostnici na předměstí v Sedlci!

Příběh velkého kavalíra

Kutná Hora byla domovem renesančního humanisty Mikuláše Dačického z Heslova (1555 – 1626). Po matce zdědil dům a peníze, rád pil a hodoval, a přitom urážel městský patriciát, pročež byl mnohokrát zavřen do šatlavy.

V roce 1582 se v krčmě U Svobodů střetl v souboji s Felixem z Kolovrat, kterého zabil. Soudní spor ho připravil o většinu jmění. Kutnohorští jeho osobu vnímali o dost hůř než dnešní historikové, kteří oceňují jeho spisovatelské dílo.

Bez pana Mikuláše bychom o jeho době věděli podstatně méně! Podzim života strávil neveselým hodnocením pobělohorské doby.