Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Můj otec bral jen mého bratra a mne ignoroval. Ještě že jsem měla zastání v mámě, můj život byl ale i tak, jedna velká katastrofa.

Moje dětství bylo celkem šťastné i přesto, že mě můj otec nechtěl. Bohatě mu stačil můj starší bratr Petr. Maminka si ale mé narození prosadila. Fakt, že se mu přes jeho nesouhlas narodilo druhé dítě, a ještě k tomu dcera, pro něj byl zřejmě ponižující.

A tak otec po mém narození začal pít a manželství mých rodičů se rozpadlo. Otec nás ani nechtěl vídat a když jednou přijel, chtěl vidět jen Petra.

U soudu se nás zřekl

Tehdy se mu maminka zase postavila a řekla mu: „Buď uvidíš oba, nebo ani jednoho.“ Dopadlo to tak, že u prvního soudu o přiznání výživného se nás otec zřekl s tím, že nás už nechce vidět. Přesto jsem po setkání s ním roky toužila, a snažila se ho kontaktovat.

Až díky zásahu strýce otec na setkání přistoupil. „Mohu ale jen dopoledne. Ve dvanáct chodím pro oběd do školy a pak jdu do hospody,“ vzkázal mi. To se mě tak dotklo, že jsem setkání zrušila.

Děda mě miloval příliš

Maminka si po rozvodu našla přítele, za kterým jsme se odstěhovali do malé vesničky kde bydlel s rodiči. Byl to takový malý stateček. Králíci, slepice, kůň, psi, prasata, krávy. S nevlastní tátou jsem získala i dva nevlastní bratry. A úžasné prarodiče.

Jenže můj nevlastní dědeček mě měl radši víc, než by bylo normální. Dlouho jsem tomu nerozuměla, takže dlouhá léta jsem si myslela, že je to normální, že „to“ asi dědečkové dělávají. Jenže s pubertou jsem pochopila, že je něco špatně.

Ležel na mě a funěl

Ne, že by mě přímo zneužíval, ale pamatuji se, jak mě povalil do sena, lehl si na mě, začal funět a já cítila jeho vzrušení. Pak upadl a odpočíval. Buď se nikdy nic horšího nestalo, anebo to můj mozek vytěsnil.

Když jsem se při druhém pokusu na seně začala bránit, skončilo vše velkou rodinnou bouří, kdy nás děda vyhodil, a my se museli odstěhovat.

Mámin partner se svému otci postavit neodvážil. S bratrem jsme to nesli moc špatně. Na statku jsme byli šťastní, měli jsme tam svoji partu, svá zvířata a já i koně. A o vše jsme ze dne na den přišli a tím můj šťastný život na dlouho skončil.

Znásilnil mě

Dalšího partnera už máma nechtěla. Zato já se v sedmnácti po uši zamilovala. Mámě se nelíbil. Tehdy jsem ještě nechápala, proč. Měl dvě děti, o které se nestaral, ale stále dokola opakoval, jak je miluje a jak jsou pro něj nejdůležitější na světě. Po roce, kdy mě neustále deptal a vydíral, jsem se s ním konečně rozešla.

Škemral tak dlouho, až jsem mu slíbila poslední večeři na rozloučenou. A to byla velká chyba. Odvezl mě k sobě domů a tam mě znásilnil se slovy: „Když tě nebudu mít já, tak nikdo!“ A pak mě vyhodil z bytu. Byla jsem ráda, že jsem to přežila.

Místo lásky splácím dluhy

To vše vedlo k tomu, že jsem začala chodit za školu, kouřit marihuanu a lhát mámě. A ještě mě ke všemu vyhodili ze školy před maturitou. Jak to se mnou máma vydržela dodnes nechápu. Moc radosti jsem jí nedělala. Pak jsem se seznámila s Honzou. „Eliško, ten tě stáhne zase ke dnu!“ řekla jen máma a měla bohužel zase pravdu.

Po dvou letech jsem byla psychicky na dně. Týral mě psychicky i fyzicky. Nakonec jsem od něj utekla jen v kraťasech a triku. Připravil mě o veškeré vybavení našeho pronajatého bytu a zanechal mě s dluhem dvě stě tisíc korun.

Starouš mě nudil!

Pak jsem potkala nejlepšího chlapa svého života, jen jsem to hned nevěděla. Radek byl o jednadvacet let starší než já, měl byt, dobře vydělával a do mě se na první pohled zamiloval.

Byl to náruživý sportovec, a tak mě přivedl do party kamarádů se kterými jsme aktivně trávili volný čas a zažívali skvělé chvíle. Konečně se můj život srovnal.

Jenže po dvou letech mě Radek začal nudit a já udělala další pitomost, když jsem ho vyměnila za mladšího Marťase se kterým jsem se odstěhovala do domečku, který jsme měli pronajatý.

Půjčila jsem si u kamarádky a strýce, abych měla na zaplacení realitky a vratnou kauci. Jenže po měsíci se mi začalo stýskat po Radkovi a životě s ním. Ale jak se vrátit?

Naštěstí mi dokázal odpustit. Jsme spolu už pěknou řádku let a je to to nejlepší, co jsem kdy udělala. Nedávno jsem konečně doplatila dluhy po svých ex. Po Radkovi jsem v tomto směru nikdy nic nechtěla. Brala jsem to jako že platím za hříchy mládí.

Bohužel jednu věc jsem už napravit nedokázala. Nemohli jsme mít děti. I tak jsem ale vděčná za jediného muže v mém životě, který mi nepřestal věřit a má mě upřímně rád! A s mámou si také rozumí!

Eliška B. (55), Rokycany