Po mnohaleté zkušenosti vím, že existuje síla, která překoná i smrt. Je to láska.
Ve své starší sestře Janě jsem vždy měla svůj životní vzor. Byla pro mě tím nejlepším člověkem na světě. Vždy mě chránila, mohla jsem se jí kdykoliv s čímkoliv svěřit. Takhle to bylo už od raného dětství. Stalo se několikrát i to, že na sebe vzala moje průšvihy.
Měly jsme se rády i v době dospívání. Jana mi radila, když jsem se do někoho zamilovala. Nebyla jsem sama, kdo měl sestru moc rád. Vlastně všichni lidé, kteří ji znali, oceňovali, že nikdy neodmítne žádnou pomoc a každého vždy vyslechne. Pak ale přišel nejstrašnější den v mém životě.
Zdál se mi divný sen
Je to pětatřicet let, co krátce před Vánoci jela Jana s jednou kamarádkou autem. Řidička bohužel dostala na náledí smyk a auto se zřítilo z mostu do řeky. Obě mladé ženy to zaplatily životem, ale našlo se jen tělo Janiny kamarádky. Sestru vzala řeka.
Dlouho jsme si s rodiči mysleli, že mohla nehodu přežít a třeba v šoku někde vylezla z vody a ztratila paměť. Nikdy se ale žádná stopa po téhle možnosti neobjevila. Po čase byla Jana oficiálně prohlášena za mrtvou.
Těžko jsem se smiřovala, že moje sestra už není na světě. Hodně často jsem kvůli tomu plakala. Smutná jsem byla i po dvou letech, kdy bylo výročí oné nehody. O Janě se mi tehdy zdál moc hezký sen. Byly jsme opět spolu a ona mi říkala, abych se kvůli ní přestala trápit.
Slíbila mi, že pokud už nebudu plakat, vždy za mnou přijde poslední neděli před Vánoci v podobě anděla. Když jsem se vzbudila, měla jsem trochu pochybnosti, zda to byl opravdu pouze sen. Slova sestry mi ale utkvěla v paměti.
Viděla jsem ji pouze já
Další rok byl pro mě zlomový. Zamilovala jsem se do bývalého spolužáka, byla to opětovaná láska a celkem rychle jsme vstoupili do manželství. Svatbu jsme měli v říjnu.
O smrti Jany jsem moc nepřemýšlela, spíš jsem si naopak říkala, jak by byla sestra šťastná z toho, že se mi daří.
Když se přiblížila ona poslední neděle před Vánoci, vzpomněla jsem si na ten svůj sen z minulého roku. V onu noc jsem pak nemohla dlouho usnout. Před půlnocí, kdy můj muž už spal, se přede mnou zjevil krásný anděl v jasné bílé záři.
Poznala jsem, že je to Jana. Bála jsem se, že by se manžel mohl vzbudit a polekat se, ale sestra mě ubezpečila, že jsem jediná, kdo ji může vidět. Šeptem jsem Janě vylíčila všechno, co mě během roku potkalo.
Trvalo to jen pár minut, potom se anděl začal vytrácet a na rozloučenou mi zamával. Usnula jsem pak úplně klidná a cítila jsem se šťastná jako nikdy předtím.
Dcerka dostala její jméno
Měla jsem nejprve v úmyslu říct rodičům, co se přihodilo, pak jsem si ale uvědomila, že by mi jen těžko uvěřili. Otec i matka patřili k lidem, kteří na nějaké zázraky příliš nevěří. Mysleli by si, že jen tak fantazíruji ze stesku po Janě.
Já jsem se ale vnitřně hodně uklidnila. Měla jsem v duši jistotu, že spojení mezi mnou a sestrou existuje dál, i když je vázáno pouze na jeden den v roce. Před dalšími Vánocemi jsem měla pro Janu novou zprávu: čekala jsem miminko.
Holčička se narodila následující rok na jaře. Ani na chvíli jsem neměla pochybnosti o tom, jaké dostane jméno. O svých pravidelných zážicích jsem pak nikomu neříkala, vždy jsem si to ale zařídila tak, abych tu poslední neděli před Vánoci mohla mít klid.
Svěřila jsem se až po letech jedné kolegyni, která se zajímala o ezoteriku. Ta pro mě měla pochopení a ujistila mě, že ten zázrak se děje kvůli tomu, jak moc jsme byly s Janou citově spojeny. Kouzlo, které trvá už tolik let, prožiji i letos. A stejně jako každý rok mi dodá energii pro další období.
Lucie N., (58), Zlín
