Spousta míst v naší zemi láká k výletu, a to nejen svojí vnitřní a vnější krásou, ale často také kvůli svým magickým silám. Která místa u nás je mají nejsilnější a dokážou v člověku probudit třeba i nový elán do života?

Spousta míst v naší zemi láká k výletu a to nejen svoji vnitřní a vnější krásou, ale často také kvůli svým magickým silám. Která místa u nás je mají nejsilnější a dokáží v člověku probudit třeba i nový elán do života?

Chrám v Panenském Týnci – okres Louny – Nikdy nedokončený chrám

Už staletí přitahuje mnohé psychotroniky, léčitele a umělce nedokončený chrám pravděpodobně ze 14. století. Ačkoli není úplně jasné, kdo ho založil, proslýchá se, že to měli být páni ze Žerotína.

Svou uměleckou hodnotou se řadí k nejdokonalejším památkám u nás a také se tu podle psychotroniků nachází silné energetické místo s léčivými účinky.

Chrám se skládá z 21 metrů dlouhého kněžiště, nedokončené stěny mají asi 20 metrů. Za husitských válek byla stavba přerušena a objekt pobořen. Po Bílé hoře byla stavba nadobro zastavena a nedostavěný klášter zůstal pouhým torzem.

Původně přitom měl být chrám třílodní. Pozitivní zóna v Panenském Týnci svým tvarem připomíná kříž. Známý psychotronik a spisovatel Stanislav Brázda naměřil v prostorách chrámu pozitivní zón u číslo 8, tedy nejsilnější a uzdravující. Pozitivní zóna tu má tlumit deprese a přinášet nový elán do života.

Zřícenina hradu Andělská hora – okres Karlovy Vary – Velmi oblíbené poutní místo

Pokud si chcete udělat výlet na nějakou poutní místo v okolí Karlových Varů, určitě zvolte zříceninu Andělská hora. Stejnojmenný hrad byl založen na sklonku 14. století pány z Oseka a sehrál důležitou roli v době husitských válek.

Dnes zůstala z hradu jen zřícenina, která je i přes to pro svou dominantní polohu s dalekým kruhovitým výhledem, zejména na blízké Doupovské hory, oblíbeným výletním místem. V roce 1786 ji dokonce navštívil i známý německý básník Johann Wolfgang Goethe.

Poblíž kostela stojí památná lípa, u které kdysi vyvěrala studánka, jejíž voda měla zázračně léčit četné nemocné poutníky. Na místě je rovněž poutní kostel Nejsvětější trojce z roku 1712, jehož zvláštností je zcela pravidelná trojúhelníková dispozice.

Klášter Rosa coeli – okres Brno-venkov – Růže nebes na okraji Dolních Kounic

Podobně jako tomu je v Panenském Týnci, tak i v trosky kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích působí na citlivější jedince pozitivní energií. Už jen pouhých pár minut na tomto místě vám tak může pořádně vylepšit náladu. Což je bezesporu v dnešní době tím hlavním.

Klášter je vopně přístupný spíš sporadicky a funguje na bázi domlouvání prohlídek dopředu. Ačkoli ani to není možné v této složité době plné koronavirových opatření i samotný výlet a prohlížení kláštera z venčí postačí na skvělý zážitek.

Areál kláštera je také příležitostně využíván televizními a filmovými štáby, natáčela se tu například pohádka o Statečném kováři, nebo seriál Četnické humoresky. Areál kláštera společně s zříceninou kostela je chráněn jako kulturní památka.

Svatý kopeček – okres Břeclav – Původně se nazýval Tanzberg

Jedním z kopců Pavlovských vrchů a zároveň jedním z výrazných přírodních dominant Mikulova je Svatý kopeček, který leží v nadmořské výšce 363 metrů. Na kopci leží kostel sv. Šebestiána, zvonice a křížová cesta.

Starobylé město Mikulov, které se nachází na Jantarové stezce, bylo již za dávných časů místem, kde cestovatelé z dalekých končin hledali odpočinek a klid.

Vystoupáte-li na Svatý kopeček nad městem, nejstarší místo v českých zemích a porozhlédnete se do širokého okolí, nejspíš pochopíte, proč má zdejší krajina až nadpřirozenou moc.

Kostel s křížovou cestou byl vybudován díky Františkovi z Dietrichsteina poté, co Mikulov roku 1622 zažil rozsáhlou morovou epidemii.Pro své mimořádné přírodní hodnoty je Svatý kopeček chráněn jako přírodní rezervace.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie – okres Rychnov nad Kněžnou – Unikát se skleněnou střechou

Kostel, jenž dostal druhou šanci. Tak nějak se o tomto místě mluví. Někteří o něm říkají, že tak úžasné místo nemá obdoby, a kdo se do něj vypraví, bude na něj ještě dlouho vzpomínat. Architekt díla je neznámý.

Odborníci ho nejčastěji připisují kruhu kolem Giovanni Battisty Alliprandiho. V roce 1945 kostel vyhořel po zásahu střelou Rudé armády. O 10 let později měli lidé z okolí snahu obnovit alespoň jeho střechu, ale na opravu se nezískalo dost peněz.

Za komunismu bylo rozhodnuto o jeho demolici, z které sešlo díky tomu, že peníze určené na zbourání kostela byly použity  na převoz rokokového schodiště.

Kostel se ale naštěstí podařil o roce 1992 zapsat na seznam kulturních památek a od té doby se na něm usilovně pracuje. Naposledy před dvěma lety došlo k rekonstrukci průčelí kostela.