Na dovolené v cizí zemi jsem nejen zabloudila, ale kousl mě navíc neznámý had. Zachránil mě osel, kterého jsem občas krmila.

Do Bulharska jsem vyrazila s rodinou po dvaceti letech, a byla jsem mile překvapená, jak moc se tam všechno zlepšilo.Děti už byly velké a hrály s místní omladinou plážový volejbal, manžel se po obědě uložil ke spánku, a to byla ta správná chvíle pro mě.

S malým batůžkem jsem vyrazila do přírody.

Našla jsem si vždycky nějaké odlehlé místo, kde jsem dokázala dvě hodiny sedět a zírat na moře.Tak jsem se jednou vydala přes kemp, plný chatek a přívěsů, nenápadnou cestičkou mezi rákosím a polokeři k nedalekému lesíku.

Byla jsem překvapená, když jsem v té pustině narazila na chatrč ze slámy, oplocenou provazem.Před chatrčí se sušilo prádlo a ve stínu pod stromem postával oslík. Přemýšlela jsem, zda je ta chatrč jen takové letní sídlo, nebo v ní někdo bydlí po celý rok?

I v období dešťů a v zimě? Zatímco jsem neomaleně zírala na stavení, které musel rozfoukat první podzimní vítr, oslík se ke mně přikradl.Najednou stál u mě a koukal, jestli pro něho něco nemám…

Podělila jsem se

Vytáhla jsem z batůžku červenou papriku a jablíčko, co jsem si na cestu vzala. Slupl to okamžitě. Dala jsem mu napít z mé petky, bylo vidět, jak je žíznivý.Mezitím vylezla jakási žena s dítětem. Zamávala jsem na ni a ona se s rozpaky usmála.

Pokračovala jsem v cestě, ale už jsem se nikam daleko neodvážila. Obloukem jsem se vrátila po silnici zpátky do hotelu.Druhý den jsem si ale řekla, že se vydám stejnou cestou dál.

Nabrala jsem výslužku pro oslíka a taky bombony pro to malé, nahaté a špinavé dítě, co lezlo kolem chatrče. Oslík se ke mně hrnul okamžitě, žena tentokrát vylezla s dětmi třemi.Snažila jsem se navázat hovor zbytky své ruštiny, ale bez úspěchu.

Tak jsem děti podarovala a šla dál. Dívali se za mnou všichni i s oslem, jak mizím v houstnoucím porostu. Ani nevím, jak se to stalo, i když jsem koukala pod nohy, najednou jsem ucítila na kotníku bolest.Viděla jsem už jen rychlý pohyb dlouhého úzkého těla.

Had! Krev se mi nahrnula do hlavy úlekem. Byl jedovatý? A jak moc?

Strach má velké oči

Cítila jsem najednou strašlivou slabost, nohy se mi podlomily, upadla jsem na zadek a nemohla se nadechnout.Marně jsem se snažila sebrat síly a uklidnit se. Začala jsem zoufale volat o pomoc, ale strach mě dusil. Mdloby se nedaly odehnat.

Najednou jsem se propadla do černé díry. Když jsem otevřela oči, ležela jsem v kempu, kolem mě lidi, mezi kterými jsem poznala mou známou z chatrče, její děti a osla.Od Bulhara, který uměl trochu česky, jsem se dozvěděla, co se stalo.

Osel, který se nikdy od domu nehnul, začal prý najednou hýkat jako o život, žena i děti vyběhly z domku. Osel vyrazil k lesu pěšinou, kam jsem zmizela.Tak mě našli, s dětmi mě žena naložila na oslíka a ten mě odvezl do kempu.

Jak se ukázalo, had, který mě kousl, nebyl vůbec jedovatý, všechny ty strašlivé pocity a mdloby zapříčinil můj strach. Každopádně vděčím oslíkovi za to, že vycítil nebezpečí, které mi hrozí a vyrazil mi na pomoc.

Denisa (48), Přerov .