Zimní pobyt na chalupě se pro mě vlastní vinou změnil v děsivý zážitek, na který do smrti nezapomenu!

Jsou to už tři roky, co jsme trávili týden v lednu na chalupě u našich známých. Nebylo to přímo na horách, ale v našem věku už jsme s manželem zimním sportům příliš neholdovali. Večery u plápolajícího krbu se sklenkou vína se ale člověku nikdy neomrzí. Tehdy jsem ale pila nejen víno – a dodnes toho lituji.

Chtěla jsem to vyzkoušet

Chalupa našich známých se nacházela na celkem odlehlém místě, na kraji lesa. Byl tam krásný klid, i proto, že nás tam nemohl rušit mobilní telefon – místo bylo opravdu špatně pokryté signálem.

My jsme ale náš pobyt brali jako opravdovou relaxaci a k tomu patřilo přerušení spojení se světem. Jednoho večera jsme si u krbu povídali o různých záhadných věcech.

Marek, náš známý, kterému chalupa patřila, si vzpomněl, že čárům a kouzlům se věnovala jeho babička.

Nahoře na půdě prý po ní zbyla spousta věcí, různé knihy a také magické předměty. Byla jsem zvědavá a tak jsem Marka požádala, aby mi to dědictví po babičce ukázal. V truhle jsem našla mimo jiné i sáčky s bylinkami. Na jednom z nich bylo napsáno Čaj poznání.

Zaujalo mě to a rozhodla jsem se, že si z těch bylinek zkusím udělat odvar. Manžel i naši známí mě sice varovali, abych to nedělala, ale neuspěli. Jak jsem však zanedlouho zjistila, měla jsem je poslechnout!

Nebyl to sen

Čaj, který jsem si z bylinek udělala, chutnal celkem nevýrazně. Nejprve na mě nijak nepůsobil. Pak se mě ale zmocnila velká únava, takže jsem se omluvila a šla jsem si lehnout do našeho pokoje. Jak jsem se položila na postel, zatmělo se mi před očima.

Když jsem se opět probrala, pocítila jsem šílený strach. Nebyla jsem totiž ve svém vlastním těle! Dívala jsem se na ně od stropu, z rohu místnosti. Myslela jsem si, že je to třeba jen nějaký těžký sen, ze kterého se probudím.

Ani po chvíli se nic nezměnilo a já jsem si uvědomovala, že se stalo něco, s čím si neporadím. Když dovnitř vešel manžel, něco se mu nezdálo a tak mě zkoušel probudit. Moje tělo ale leželo na posteli naprosto bezvládně. Nedokázala jsem se do něj vrátit,  přestože jsem se o to silou vůle snažila.

Propadala jsem zoufalství

Bezmocně jsem sledovala, co se odehrávalo pode mnou. Manžel viděl, že nereaguji a tak přivolal Marka a jeho ženu. Všichni se mě neúspěšně pokoušeli probrat k vědomí. Nejraději bych na ně křičela, že jsem v pořádku, ale mimo tělo, jenže nešlo to.

Vnímala jsem úplně všechno, ale jako za nějakou mlhou, odkud mě nikdo nemohl slyšet. Situace byla komplikovaná i odlehlostí chalupy. Manžel s Markem už se domlouvali, kdo pojede pro lékaře. Já jsem zatím propadala zoufalství.

Bála jsem se, že se do svého těla už nikdy nevrátím. Litovala jsem toho, že jsem ze zvědavosti experimentovala se starým čajem. Napnula jsem veškerou vůli a snažila jsem se nějak dodat energii svému nehybnému tělu.

To se mi po chvíli začalo dařit. Viděla jsem, jak jsem mírně pootočila hlavou. Manžel si toho všiml a dál se mě s Markovou ženou snažil přivést k vědomí. Povedlo se mi i pohnout prsty na ruce. Potom ale přišla opět tma.

Šťastný konec

V tu chvíli jsem si definitivně myslela, že je se mnou konec. Věděla jsem o sobě, ale všude kolem bylo jenom temno a mlhavo. Trvalo to asi minutu, pak jsem se znovu vzpamatovala. Ke své velké radosti jsem opět byla ve svém těle. Na tvářích všech tří přítomných jsem viděla velkou úlevu.

Ještě jsem několik minut celá zesláblá bojovala s každým pohybem, ale můj stav se rychle zlepšoval. Za hodinu jsem už byla úplně v pořádku. Tomu, co jsem ostatním vyprávěla, věřili.

Všechny čaje ale pro jistotu Marek druhý den odnesl pryč a zakopal je na neznámém místě!

Mirka S., (61), Zlín