Bílá, černá, lékařská, muškátová, zářivá, divotvorná, španělská. Každá z nich má léčivé účinky. Proti duchům však použijte tu bílou! Můžete ji kombinovat s puškvorcem.

Šalvěj bílá je dnes nejoblíbenější vykuřovadlo proti všemu. Indiáni s ní vykuřovali duchy už dávno v dobách předkolumbovských a byla pro ně posvátná. Ta naše šalvěj se jmenuje lékařská a patřila mezi nejpoužívanější bylinky našich předků.

Šalvějový čaj se pil po staletí jako běžný nápoj, byl to předchůdce čaje a kávy, a užíval se také jako lék na mnoho neduhů včetně křečí, ochrnutí, vyčerpání i moru. Šalvěj znali staří Řekové a Římané, středověké babky kořenářky i keltští druidi.

A semínka chia, dnes tak populární mezi příznivci zdravé stravy, též pochází ze šalvěje, a to ze šalvěje španělské.

Bylinka dlouhověkosti

Bible zmiňuje šalvěj jako jednu z bylin, které použil Šalamoun k očistě chrámu. Římané byli přesvědčeni, že má schopnost život zachraňovat i utvářet a harmonizovat. Proto byla šalvěj zasvěcena nejvyššímu božstvu a trhali ji rituálně pouze kněží.

Také Řekové věřili, že zlepšuje fungování těla i ducha a i tady byla bylinou vládce všech bohů – Dia. V její vliv na délku života věřili i dvořané Ludvíka XIV., kteří popíjeli šalvějový nálev na dlouhý život. Šalvěj lékařská se pěstovala hojně v klášterních zahradách.

Legendární dýmka míru

Šalvěj bílá byla u Indiánů nejdůležitější náplní dýmky míru. Její kouř podle jejich tradic rozšiřuje mír a uzdravení a je také dobrým průvodcem modliteb.

Vykuřování bílé šalvěje má uklidňující sílu, pomáhá zachovávat mírumilovnou atmosféru a zesiluje schopnost komunikace.

Klasické směsi Indiánů obsahovaly kromě bílé šalvěje i šalvěj černou, pelyněk a určité druhy jalovce. Tyto byliny se nejčastěji svazovaly do svazečků a po usušení pálily. Jejich vonný dým sloužil k očištění míst rituálních i obydlí.