Soused byl stále samá návštěva. Dámská! Trochu jsem pátrala a zjistila, že má neobvyklou profesi. Nechává si platit za společnost!

Není nic nového pod slunce, že ne každý soused se vyvede. V paneláku, kde jsou tenké zdi jako z papíru, to platí dvojnásobně. Člověk často slyšel i to, co nechtěl! Snažila jsme se být tolerantní.

Malé děti se stále udržet v tichosti nedají, ale když si dospělí lidé pouští muziku co nejvíc nahlas, musí se s tím něco dělat! Natož když se celý den hádají, nebo rovnou perou.

Souseda nebylo vidět ani slyšet

Zažila jsem i hlídku policie, co musela zasahovat při domácím násilí. Paní měla monokl a chlap škrábanec přes celou tvář. Druhý den už ti dva vrkali jako holoubci, a chystali se pořídit další, již čtvrté, děťátko!

Když se odstěhovala hodně hlučná rodina, doufala jsem, že po ní přijde někdo tichý. Nějaký vášnivý čtenář detektivek! Bude hezky zalezlý v posteli a já o něm ani neuslyším! To by bylo štěstí!

Moje přání se k mému překvapení, radosti a taky nadšení, celkem splnilo. První dva dny nebylo nového souseda vůbec slyšet! Jakoby snad vedle mého bytu ani nebydlel. Zvědavě jsem vyhlížela z balkónu, zda ho někde nezahlédnu, ale ne.

Ani na chodbě jsem ho nepotkala! „Co je s tím chlapem? Nastěhoval se vůbec?“ zeptala jsme se sousedky z přízemí.

Pozorovala jsem ho kukátkem

Byla to velká drbna, a o všech věděla i to, co oni ne. Ona ale jen rozpačitě pokrčila rameny. Nic nezjistila, rozvědčice. Ani jí se nepodařilo vypátrat vůbec nic. O to větší nadšení, bohužel dočasné, jsem zažila hned týž den večer.

Z ničeho nic se otevřely dveře a ozval veselý hlahol. I přes dveře jsem cítila vůni drahé kolínské. Soused v krásné košili a společenských kalhotách vyprovázel jakousi dámu. Značně korpulentní, ale v obličeji moc hezkou.

Byla zjevně o dost starší než on, mohlo ji táhnout klidně i na sedmdesát. Oblečená ve vypasované halence a krátké sukni trochu vypadala, jako by si půjčila pár kousků od dcery či vnučky ze skříně. Na vysokých podpatcích sotva udržela balanc!

K mojí lítosti jsem ji úplně zřetelně kukátkem ve dveřích neviděla. Na chodbě totiž již dlouho nesvítila žárovka!

Jen samé ženy

„Musím ji hned jít vyměnit,“ umínila jsme si čistě ze zvědavosti. Přiznávám, veškeré novinky mě zajímaly moc a moc! Také, co bych celý den doma dělala. Byla jsem sama, ani pejska už jsem si už netroufla pořídit. Co kdyby se mi něco stalo a on musel do útulku!

Ještě týž den večer bylo na chodbě světla víc než ve dne. Také mě žárovka stála majlant! Měla jsem ji připravenou v záloze, ale šetřila jsem a tak ležela stále bezpečně uložená v šuplíku. Konečně jsem pro ni našla využití.

Za ty peníze mi ta trocha zábavy stála! Byla jsem spokojená. Výhled na sousedovy dveře jsem měla zaručený! Návštěva oné dámy na sebe nechala čekat přesně týden. Stejný čas i doba trvání návštěvy. K mému údivu ji ale hned v zápětí vystřídala další paní.

Byla o trochu mladší a štíhlejší, jen ne tak hezká. Ztrápená tvář dávala tušit velké starosti.

Dotaz souseda rozčílil

„Chudák, asi si jde pro nějakou radu nebo pomoc. Že by soused byl advokát? Nebo dokonce nějaký lékař? Pojišťovák? Makléř?“ Profesí, které by mohl pan soused vykonávat, mě napadlo mnoho. Netušila jsem ale, jak moc se mýlím!

„Zdravím vás pane sousede,“ oslovila jsme ho jednou, a on se na mě vstřícně usmál. Prý, co bych potřebovala? Pravdivě jsem mu přiznala, co se mi honí hlavou. Čím je, jako co pracuje, že se mu tam návštěvy střídají jako na běžícím pásu?

Nemyslela jsem to nijak zle, ale on se hrozně naštval. Začal na mě křičet jako pominutý. „A co je vám, vy drbno, do toho? Koukejte si hledět svého a mně nechte na pokoji!“ Zůstala jsem stát jako opařená. Takovou reakci jsem nečekala!

Měla jsem být taktnější, ale špatný úmysl to nebyl. Opravdu!

Sousedka mě šokovala

O to větší důvod jsem měla nespustit z jeho dveří oči. Dokonce jsem si pořídila sešitek a do něho každou návštěvu zapisovala. Brzy jsem měla ucelený seznam všech ženských. Střídaly se u něho denně po dvou. Někdy dokonce i po třech!

Třeba jedna chodila už ráno v půl sedmé. Tak tak, že jsem nezaspala! Vlastně i údaj, že k němu chodí jen ženy, byl nadmíru zajímavý. Proč se k sousedovi nechodí radit žádný muž? Nebo dvojice? Všechno to byly jen ženské ve středním a vyšším věku!

A všechny nafintěné jako do divadla, ne-li do plesu! U kafíčka jsem všechno dopodrobna vypověděla té mojí oblíbené drbně z přízemí. Chvíli přemýšlela a potom s jistotou prohlásila:

„Nebudeš tomu, Andulko, věřit, ale já si vím, čím se ten novej z tvojí chodby živí. Je to gigolo! Poskytuje sex ženským za peníze!“ Nedalo mi to a rozesmála jsem se. Vůbec jsem jejímu tvrzení nevěřila!

Zvláštní živobytí

Byla jsem přesvědčená, že taková profese ani neexistuje. Snad jen ve filmech! „Ne, to není možné! Vždyť on ani není hezký. Ani mladý. Natož aby měl nějaký sex- appeal, nebo jak se tomu říká…“ domlouvala jsem jí.

Asi bláznila z těch všech drbů, které od rána do večera spřádala. Ona si to ale nenechala vymluvit. Jen mávla rukou, nalila mi další štamprličku a rezolutně prohlásila: „Tak nevěř. Já tě přesvědčím!

To se budeš divit, co je všechno dneska možné!“ A opravdu mě přesvědčila. Nedalo jí to ani moc práce. Poprosila vnuka o pomoc a ten našel na internetu sousedův inzerát i s fotografií: „Zkušený muž ve středním věku zve ženy k nezávazným schůzkám.

Diskrétnost zajištěna! Platba předem!“ Nevěřila jsem svým očím, že je to možné. A že se tohle všechno odehrává přímo před mými dveřmi!

Stačilo pár plakátků

„Já ti dám diskrétnost. Ty budeš koukat!“ umínila jsme si v duchu a šla si koupit barevné fixy a čtvrtky. Abych mohla vyrobit pár cedulek! Diskrétních! S malováním a psaním jsem si dala záležet. Výtvarná výchova mě vždycky moc bavila.

Malou chvilku před návštěvou oné korpulentní dámy jsem vyběhla bosa na chodbu. Aby mě nikdo, natož soused, neslyšel. Na jeho dveře jsem přilepila jeden svůj vlastnoručně vyrobený barevný letáček: „ Vítejte u protivného gigola.

Diskrétní není, o jeho práci vědí v našem domě skoro všichni!“ Stejný leták jsem dala i do výtahu a do mezipatra na chodbu. Aby je nemohla minout! Za chvíli se ozval křik. Paní mlátila toho svůdníka mezi dveřmi mokrým deštníkem!

Křičela na něho a vyhrožovala soudem! Dodala jsem si odvahy a otevřela dveře. Musela jsem si svoji malou pomstu vychutnat. Zasloužil si jí, ten jeden proutník. Neměl mi nadávat!

Anna N. (72), Praha