Chodila jsem si pravidelně pro další dávky životodárné síly.

Dlouhé roky jsme jezdili na chatu do Beskyd. Kdysi ji postavili moji rodiče a strávila jsem tam hodně víkendů v dětství. Pak se to opakovalo s mými dětmi, když jsem měla vlastní rodinu.

K chatě jsem měla velmi blízký vztah a nepřemýšlela jsem o jejím prodeji ani tehdy, když se nám s manželem finančně nedařilo.

Problémy s chůzí se zhoršovaly

Prožila jsem hezký život a dočkala se důchodového věku. Ani ten mi nezabránil v častých pobytech na beskydské chatě. Jedinou překážkou se zdály čím dál tím víc být zdravotní problémy.

Měla jsem potíže s klouby, zejména kolenními, takže jsem si musela odpustit dlouhé procházky po okolí chaty

. Přesto jsem to nevzdávala, a dokud to šlo, tak jsem v krásném prostředí alespoň přebývala. Asi půl kilometru od chaty se po lesní cestě dalo dojít k jednomu stromu, který jsem si pamatovala už od dětství. Byl starý a košatý a ze svého okolí se dost vymykal.

Stál nedaleko křižovatky několika pěšin. Pokaždé, když jsem ho míjela, tak jsem ho v duchu pozdravila. V jedno letní odpoledne, kdy mě manžel přesvědčil, abych se s ním přes bolesti nohou vydala na procházku, jsme se u stromu zastavili.

Bylo to na moji žádost, už jsem si musela odpočinout. Posadila jsem se pod strom a opřela se o něj. Uvědomila jsem si, že je to vlastně poprvé, kdy jsem s ním v takto blízkém kontaktu.

Slyšela jsem v duchu hlas

Najednou jsem pocítila stav podobný závrati. V prvotním úleku jsem si pomyslela, že se o mě pokouší infarkt nebo něco takového. Řekla jsem to manželovi a ten se zneklidněně zeptal, jestli má volat záchrannou službu.

Gestem jsem mu naznačila, že ne, protože pocit, který se mě zmocňoval, nebyl vůbec nepříjemný. Uklidnila jsem manžela, že jsem vlastně v pořádku. Jen jsem si nedovedla vysvětlit, co se to se mnou děje. Energie, která mnou procházela byla stále silnější.

Když jsem to manželovi sdělila, oba nás napadlo, že pochází zřejmě ze stromu, o který jsem se opírala. V duchu jsem pak zaslechla jakýsi konejšivý hlas, jemuž jsem nerozuměla, ale znělo to, jako kdyby promlouval starý člověk.

Celé to trvalo několik minut, potom se příval energie začal vytrácet. Já jsem se ale kupodivu cítila mnohem silnější než předtím. S překvapením jsem zjistila, že mohu opět normálně chodit a nic mě nebolí!

Klíčem byla prosba

Všechny problémy s klouby, které mě předtím trápily, jako by náhle zmizely. Věděla jsem, že je to zásluhou energie ze starého stromu. Poklonila jsem se mu a poděkovala a manžel udělal totéž.

Nepřipadali jsme si nijak jako blázni, o léčivé síle stromů nebo přírody obecně už se toho přece napsalo hodně.

Do chaty jsem došla tak, jako kdyby mě nikdy žádné nohy nebolely. Cítila jsem se o mnoho let mladší. Další den jsem se pak rozhodla setkání se stromem zopakovat, protože jsem nechtěla, aby to bylo pouze jednorázovou záležitostí.

Nejprve mě trochu zaskočilo, když jsem se opřela o kmen a nic se nedělo. Pak jsem si uvědomila, že bych měla strom poprosit a také jsem to udělala. Znovu jsem vnímala, jak se do mě přelévá jeho energie.

Tímto druhým „sezením“ jsem strávila kratší dobu, ale znovu jsem vnímala, jak se mé tělo uzdravuje. Můj zdravotní stav poté překvapil i lékaře, k němuž jsem s problémy docházela.

Dnes je to už řada let, co mi strom dopřál část své síly. Další seance bohužel nejsou možné, po jedné bouřce do něho uhodil blesk a strom začal schnout. Jsem mu ale stále vděčná  a v duchu mu děkuji.

Magda R., (72), Ostrava