Myslela jsem si, že mám šťastné manželství. Žádný náznak, že by něco bylo špatně. Když mi manžel oznámil, že ode mě odchází, nevěřila jsem vlastním uším.

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Myslela jsem si, že vedu šťastný a spokojený život, nikde ani zmínka o hrozících problémech, a najednou byl všemu konec. Jednou večer jsem přišla domů a v předsíni stálo několik kufrů.

V kuchyni pak seděl manžel a oznámil mi, že po mém boku už dále žít nechce. Že poznal jednu ženu, do které se zamiloval a že ode mě odchází. Byla jsem v šoku. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Byli jsme spolu deset let a nikdy si na nic nestěžoval. A teď tohle?

Stála jsem tam, nevěřícně na něj koukala a mlčela. Neměla jsem slov.

Byla tu pro mě

Když se manžel odstěhoval a mně došlo, že to myslí skutečně vážně, propadla jsem pocitu beznaděje. Na tříletou dcerku Amálku jsem zůstala úplně sama.

Naštěstí tu ale byla Marta, moje nejlepší kamarádka, která nejen, že naslouchala mým srdceryvným výlevům, ale také mi se vším pomáhala.

Sem tam mi i pohlídala dcerku, když jsem se zdržela v práci. Jednou ale nemohla, a tak za sebe jako chůvu poslala svého manžela Robina.

Společný večer

Přišla jsem domů a našla Robina, jak podřimuje na gauči. V náruči měl malou. Oba vypadali sladce a spokojeně. Protože byl podvečer, napadlo mě, připravit něco dobrého k večeři. Bylo to to nejmenší, čím jsem mu mohla poděkovat.

Živě jsem si totiž dokázala představit, jak mu malá musela dát zabrat, když takhle vytuhl. Zrovna jsem slila těstoviny a dodělávala boloňskou omáčku, když jsem z obýváku zaslechla hlasy. O chvilku později se ve dveřím objevil Robin s Amálkou.

Držela ho za ruku. Když jsem ty dva uviděla, srdce mi poskočilo. „Voní to nádherně,“ řekl Robin.

Políbil mě

Po večeři se Amálka vykoupala a šla na kutě. Trvala však na tom, aby jí pohádku přečetl Robin. O půl hodiny později už spokojeně spala. „Omlouvám se za to zdržení,“ řekla jsem, když jsme za sebou tiše zavřeli dveře.

„Vůbec se neomlouvej. Moc jsem si to užil. Když budeš potřebovat, zavolej. Moc rád ji zase pohlídám,“ řekl Robin a na rozloučenou mi dal letmý polibek. Překvapilo mě to, ale nebránila jsem se. Následovalo několik vteřin vášnivého líbání. Pak odešel a mě zaplavily výčitky svědomí.

Pořád se vídáme

Ačkoli jsem k Robinovi něco cítila, Marta byla moje kamarádka. Zapřísahala jsem se, že se to už nesmí opakovat. Jenomže opakovalo. A ne jednou. Týden nato odjela Marta na služební cestu a Robin mě přišel navštívit.

Zůstal až do rána. Prožili jsme noc plnou lásky a vášně. Když se mě dotýkal a líbal mě, úplně jsem zapomněla na okolní svět. Náš poměr trvá už sedm měsíců. Vím, že je to špatně, ale nemohu si pomoct. Miluji ho a on mě také. Zároveň ale vím, že náš vztah nemůže skončit „happyendem“.

Simona D. (45), Kutnohorsko