Celé roky jsem nemyslela na sebe a starala se jako samoživitelka o rodinu. Teď jsem konečně znovu šťastně zamilovaná, jenže moje dospělé děti jako by nechtěly nic pochopit.
Nikdy by mě nenapadlo, že svoji budoucí lásku potkám na pláži v Tunisu.
Vždyť jsem asi tisíckrát četla v ženských časopisech varování, že tihle mladí muži v cizích krajích často obluzují turistky jen proto, aby dosáhli vysvobození z jejich života a získali možnost žít v Evropě.
Opravdu si nemyslím, že by Ali byl tentýž případ, i když to tak na první pohled možná vypadá. Věřím, že jeho city jsou opravdové, koupil mi dokonce prstýnek a až za mnou přiletí v lednu do Prahy, ráda si ho vezmu za muže.
Jen se trochu bojím, jak bude snášet naši zimu, když pochází z krajů, kde je pořád teplo a hezky. Pod stromeček jsem mu koupila teplou bundu a hodně hřejivou plyšovou deku. Aby mi neutekl někam na pláže, až u nás v Liberci napadne půl metru sněhu!
Velké letní plány
Dovolenou v Tunisu jsem si na září naplánovala s kamarádkou už loni na jaře. Domluvily jsme se, že když v pořádku zvládneme náročný audit v práci, pojedeme si odpočinout někam do tepla.
Vybíraly jsme z nabídky first minute zájezdů s tím, že pojedeme až v září a celý rok se budeme těšit. Bylo to moc hezké váhat mezi Egyptem, Djerbou, Tunisem, Marokem… Udělaly jsme si z listování v katalozích a hledání na internetu vždycky báječný mejdan.
Nalily jsme si něco dobrého do skleničky, zobaly jednohubky nebo nějaké sladkosti a snily o tom, co všechno uvidíme, jak se budeme vyvalovat na pláži, co zažijeme, jaké tam bude jídlo, pokoje… Znáte to.
Když se člověk těší, je moc fajn. Nechápu lidi, kteří si něco jeden den vyberou a druhý den letí. Já považuji těšení za součást dovolené a tentokrát jsem to vzala pěkně z gruntu. Jen vybrat plavky mi trvalo pomalu celé léto.
Měla jsem na sobě snad padesátery, než jsem zvolila jedny.
Plážová známost
Tehdy se mnou ještě po obchodech chodila dcera Irena. Jenže dnes je to mezi námi jiné, nemluvíme spolu kvůli Alimu.
Když jsme se naposledy pohádaly, křičela na mě, že kdyby věděla, že v těch plavkách sbalím nějakého „přičmoudlíka“ bez střechy nad hlavou, zavřela by mě doma na deset západů.
Jako kdybych neměla vlastní rozum a hlavu. Proč mi nikdo nevěří, vždyť já bych Aliho přece určitě prokoukla, pokud by něco z toho, co mi říká a co dělá, nemyslel upřímně? Poznali jsme se na pláži v Tunisu, kde jsem ovšem ležela na lehátku úplně sama.
Kamarádka Saša si týden před odletem ošklivě zlomila nohu a já odcestovala bez ní. Byla jsem pěkně otrávená a taky smutná, ale nechtělo se mi dovolenou rušit.
Tak jsem si nabalila do kufru spoustu knížek, že je konečně přečtu všechno, na co jsem dlouhé měsíce kvůli honičce v práci neměla čas.
Netušila jsem, že dovolenou strávím úplně jinak a na knížky pomalu ani nevzdechnu.
Veselá vdova
Posledního přítele jsem měla před pěti lety. O něm ani moje děti nic moc nevědí, protože byl ženatý a stýkali jsme se potají.
Už dvacet let jsem vdova, jednu dobu s námi žil přítel, který mi pomohl děti vychovat, ale bohužel moc pil – jinak je to hodný chlap – a to jsem nedávala.
Od té doby jsem žila sama s dětmi a když dospěly, tak mi zůstal doma jen kocour. Možná jsou některé ženské bez chlapa spokojené, i já jsem si docela zvykla, ale občas mě napadlo, jaké by to asi bylo znovu s někým žít.
Proto jsem tak šťastná, že mi osud přivedl Aliho do cesty. A nenechám si zkazit štěstí ani od svých dětí, i když to momentálně znamená, že spolu nemluvíme.
On je jiný
Hned při první setkání s Alim na pláži ve mně poskočilo srdce. Naznačil, jestli si může přisednout, ptal se anglicky, co čtu a sám mi vyprávěl, co čte on. Báječně jsme si rozuměli.
Moc se mi líbil od začátku, zvlášť jeho plachý úsměv a nádherné dlouhé řasy, za které by u nás ve městě v kosmetickém salonu ženské zaplatily nejmíň tisícovku.
Během čtrnácti dnů mojí dovolené jsme se sblížili. Ali je jiný, než vypočítaví muži, o kterých jsem četla v časopisech. Nikdy si nenechal nic zaplatit, bylo evidentní, že nečeká ani žádný dárek. Naopak on zahrnoval pozornostmi mně.
Na konci pobytu jsem si vůbec nedokázala představit, že se rozloučíme. Když mi řekl, že by byl ochotný přestěhovat se se mnou do České republiky a najít si tu práci třeba jako barman, byla jsem radostí bez sebe.
Nečekala jsem, že se děti tak ostře postaví proti. Pohádali jsem se prakticky hned po mém návratu domů. Rozumím jejich strachu, že naletím, že Aliho neznám dost dlouho, že takových příběhů slyšeli kolem sebe hodně.
Syn mi vzteky bez sebe vyčetl, že jsem „stará blbka“, která naletěla. Narážel při tom na to, že Ali je o patnáct let mladší, než já. Ať už si myslí cokoliv, takhle se mnou vlastní syn mluvit nebude, a to jsem mu taky řekla.
Čas být šťastná
Aliho si vezmu za muže, už máme na leden termín, a jestli se to mým dětem nelíbí, mají smůlu. Příliš dlouho jsem upřednostňovala rodinu před vlastními potřebami. Jestli dělám, chybu, tak si taky ponesu následky, ale mluvit do života si nenechám.
Moje jednání schvaluje i kamarádka, se kterou jsem měla původně na dovolenou jet. Těším se, že budu konečně zase vést partnerský život, věřím, že mě má Ali rád. Sedávám nad mapou republiky a přemýšlím, která hezká místa mu ukážu.
Nejvíc ze všeho se ale těším, až se zase sebereme a vrátíme do Tunisu na pláže na dovolenou. Na naše společné chvíle v hotelu nebo na pláži při západu slunce totiž nemůžu zapomenout.
Irena H. (58), Liberec
