S přibývajícím věkem stárne i náš zrak. Většina z nás dříve či později kvůli svým očím vyhledá lékaře. 

Postupem času totiž klesá schopnost doostřování na určitou vzdálenost. Obvykle se to stává kolem čtyřicítky. Kdo si od lékaře odnáší pouze předpis na brýle, ať už na dálku, či na blízko, má oči prakticky v pořádku.

Jiná situace nastává, když oftalmolog diagnostikuje onemocnění, která jsou ve středním a vyšším věku sice poměrně častá, ale už jsou závažná. Patří mezi ně šedý a zelený zákal a onemocnění sítnice a sklivce.

Šedý zákal

Je nejméně závažný. Normálně čirá oční čočka se s postupem věku zakalí, takže máme zamlžené vidění, hůře vidíme za slunečního svitu a při řízení auta či máme přechodné dvojité vidění. Nepomohou žádné léky, kapky ani speciální brýle.

Jedinou účinnou léčbou je operace. Provádí se v lokálním znecitlivění a zvládne ji i starý člověk.

Zelený zákal

Je to nebezpečné a zákeřné onemocnění očí, neboť jeho vznik neprovází bolest ani jiné obtíže. Může se tedy rozvíjet i delší dobu bez povšimnutí a bez léčby můžete oslepnout. Rizikovým faktorem je vysoký nitrooční tlak.

Onemocnění sítnice

Nejčastější je věkem podmíněná makulární degenerace, která postihuje až třetinu lidí ve věku 75–84 let. Pacienti ztrácejí schopnost číst, rozeznávat známé tváře a barvy a všechny tvary vnímají pokřiveně.

Choroba se nedá vyléčit, ale při včasném zachycení lze dosáhnout alespoň záchrany zbytku zraku.

Onemocnění sklivce

Mezi jeho nejčastější poruchy patří tmavší skvrnky, pozorované při pohybu oka proti světlému pozadí a nejsou nebezpečné. Horší jsou „blesky“ a „jiskry“. Ty vznikají, když se sklivec odlučuje od sítnice.

Hustě padající černé tečky znamenají krvácení do sklivce, což je závažný stav, který může skončit slepotou.